Archív značky pro: prezident

Pozdvižení mezi prezidentskými kandidáty

Prezidentští kandidáti neuznávají volební podvod a odvolávají se

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Foto: Náměstek ministra vnitra Petr Vokáč (vlevo) a ředitel odboru voleb Tomáš Jirovec (vpravo) vystoupili na tiskové konferenci dne 25. listopadu, aby zdůvodnili výsledky sčítaní podpisů prezidentských kandidátů.

Pozdvižení mezi prezidentskými kandidáty vzbudilo to, že jim nebylo uznáno vysoké procento podpisů pro jejich prezidentskou kandidaturu.

Prezidentský kandidát Karel Janeček se dokonce veřejně nechal slyšet, že se jedná o podvod a že z hlediska matematické pravděpodobnosti není možné, aby bylo tolik jeho podpisů prohlášeno za neplatné. Janeček řekl, že zjistí „příčinu“ této chyby a že se rozhodně své kandidatury nevzdá a odvolá se:

„Nevzdáváme se! Odevzdali jsme společně více než 73 tisíc podpisů, které jsme s mým týmem poctivě procházeli a nečitelné či špatně vyplněné podpisy jsme předem vyřadili. Po kontrole vybraného vzorku mi ale bylo Ministerstvem vnitra uznáno jen přes 48 tisíc z nich. Takto vysokou chybovost nelze statisticky dost dobře vysvětlit. Situaci zanalyzujeme a věřím, že najdeme příčinu. Každopádně se odvolám a v zákonné lhůtě požádám o přezkoumání.“

Další prezidentský kandidát Karel Diviš, který měl postoupit do dalšího kola, také poukázal na volební nesrovnalosti:

„Ministerstvo vnitra udává, že po odečtení škrtnutých a neúplných řádků jsme odevzdali 61 438 podpisů. Podle našich záznamů jsme ale odevzdali 61 600 podpisů. Ministerstvo vzalo dva kontrolní vzorky a došlo k chybovosti 17,847 % a 19,765 %. Průměrná chybovost je tedy 18,806 %. Pokud bychom tuto chybovost vztáhli na 61 600 podpisů, pak by se odečetlo 11 584 podpisů a byl bych na 50 016 podpisech, což znamená potvrzenou kandidaturu. MVČR vychází ze základu 61 438, odečetlo 11 554 podpisů a tím se dostalo na 49 884 podpisů. Ještě zdaleka není hotovo. Budu se odvolávat.“

Prezidentský kandidát Tomáš Březina prohlásil „jsme v šoku“ a jeho tým se chystá také odvolat. Březina odevzdal ministerstvu 64 758 podpisů, ale úředníci mu uznali necelých 46 tisíc podpisů. Následně tuto situaci okomentoval: „Celý štáb včetně mě je z toho v šoku. Žádnou chybu jsme neudělali a vysokou chybovost si vysvětlit nedokážu. Nic z tohoto vývoje jsme nepředpokládali. Uskutečníme takové kroky, které nám teď zákon umožňuje.“ Pavel Zítko, který také kandidoval na prezidenta a kterému také ministerstvo vnitra neuznalo podpisy se k této situaci vyjádřil: „2,5 roku Vám lhali s COVIDEM, lžou Vám o Ukrajině a najednou o volbách budou říkat PRAVDU??? Je to souboj světla a temnoty. Co si vyberete vy?“ Zatím co legitimní kandidáti na prezidenta nebyli uznání pro boj o hrad. Naopak se podařilo protlačit prezidentskou kandidátku Denisu Rohanovou skrze podpisy poslanců, kteří v době její kandidatury na prezidentku už rok a čtvrt budou mimo sněmovnu. Ústavní právník Jan Wintr to označil za neakceptovatelné: „Já bych ji při svém výkladu volebního zákona neakceptoval. Nicméně pokud ji ministerstvo akceptovalo, tak jediný, kdo to může napadnout, jsou protikandidáti.“

Zdroj:https://www.vipnoviny.cz/prezidentsti-kandidati-neuznavaji-volebni-podvod-a-odvolavaji-se/

Mysleli to dobře

Dneska se vrátíme k mému misantropickému článku z minulého týdne, kde jsem konstatoval, že jedinými občanskými kandidáty na prezidenta jsou Petr Pavel a Danuše Nerudová a všichni ostatní jsou kandidáti straničtí… a vlastně můžeme být rádi, že Okamura má svojí SPD, která má henty poslance a díky tomu zůstal ve hře alespoň jeden „náš“ kandidát a to Jaroslav Bašta. Všechno ostatní bylo velkohubé, troufalé a nesmyslné. Pánbůh nás potrestal už předem, že ze všech alespoň trochu alternativních kandidátů nezůstali ani ti dva miliardáři, pro které měl být sběr podpisů naprostá malina.

Ale… na druhou stranu se splnilo to, o čem jsem psal asi před měsícem, že pokud nemám volit Babiše, tak chci jedno jméno. Chci jednoho kandidáta na alternativě, který se nebude bít s dalšími kandidáty na alternativě, protože přece nebudu riskovat, že díky tříštění hlasů nakonec do druhého kola postoupí Pablo Nerudová a bude vymalováno.

Ejhle, máme to tady. Jedno jediné jméno. Jaroslav Bašta. Člověk, který je alternativě v této chvíli asi nejblíž. A navíc si to uvědomuje a cílí na naše hlasy. Bývalý diplomat, disident, člen SPD, což je v dnešní době samo o sobě dostatečně dezolátní. Nemluvím o tom, že zná východ Evropy, byl diplomatem v Rusku a bude tam mít pár otevřených skulin.

Já se přiznám, že jsem s Baštou nepočítal. Byl v pelotonu nejstarší, jeho mluvený projev je na dnešní dobu takový rozvleklý a mezi těmi mladšími sekáči to bude mít těžké. Navíc jsem si matně vybavoval generála Blaška a jeho roztržku s SPD a přemýšlel jsem, jestli nominace pana Bašty s tím třeba nějak nesouvisí… Zkrátka, myslel jsem si na Vitáskovou a kandidáta SPD jsem měl za předem odepsaného.

Ale od chvíle, kdy se nominace uzavřely a bylo jasné, že Bašta je to jediné jiné jméno (vedle menšího zla Babiše), které Alternativě víceméně zbylo, tak mi to začalo hlodat v hlavě. Vždyť se situace doopravdy vyjasnila. Kde nejsou jiní kandidáti, tam není důvod k nejednotě. Nejenže není žádné lepší jméno, ale není ani žádné jiné jméno. Kdy naposled jsme měli k dispozici tak komfortní voličskou pozici? Vždyť opravdu není žádný důvod, abychom ho nevolili. Máme jedno jméno? Máme. Je Bašta dostatečně kvalifikovaný? Je. Vnímá, že existujeme, ví, jak smýšlíme, má navěky cejch kolaboranta, protože si dovolil ušpinit se o Okamuru.

Tříštění hlasů víceméně nehrozí, protože není mezi kým se tříštit. Babiš má cestu uvolněnou tak jako tak. Kampaň má vymyšlenou, do debat chodit nechce, sám ďábel mu uklidil z cesty kandidáty s plnou peněženkou… Už teď je to takový trojboj, kdy Nerudová s Pavlem pojedou proti Babišovi a zezadu je bude jistit Fischer s Hilšerem. Středula se předvedl se svojí demonstrací a musel by hodně hodně zabrat, aby se udržel ve skupině…. Když o tom tak přemýšlím, Bašta přebírá od Březiny funkci černého koně… co když překvapí?

Mimochodem… Jeden můj čtenář mi poslal textík, kde celkem hezky a logicky zdůvodnil, proč mohl Bašta hlasovat pro vstup Finska a Švédska do NATO:

  1. Jestli budou nebo nebudou přijati, nezáleží na nás. Ale pokud bychom se postavili proti, budou na nás seveřani předběžně naštvaní.
  2. Švédové a Finové jsou tradičně podezíraví vůči anglosasům. Pokud vstoupí do NATO, vliv Británie a jejích hovadských nápadů trochu poklesne.
  3. Je lepší koupit Grippeny než F-35ky. Jsou levnější a použitelnější. Když budou Švédové v NATO, otevírá to určité diplomatické možnosti, jak ten nákup amerického superdrahého šrotu třeba ještě skrečovat.
  4. Ne, my fakt z NATO jen tak nevystoupíme, protože to v podstatě nejde. Je pravděpodobnější, že jednoho dne NATO opustí nás.

Hele, já bych tomu dal šanci. Do voleb je ještě daleko, máme jedno jméno ke sledování. Všechny požadavky se nám vyplnily. Sice jinak, než jsme čekali, ale vyplnily. Patnáct procent hlasů na Alternativě, které Babiš minule nezískal, se mohou nahrnout k jednomu člověku. To není tak málo. To by se alespoň teoreticky mohlo i podařit, že by se Bašta do druhého kola procpal. Minimálně ti, co chtějí volit srdcem, těm se tato varianta vysloveně nabízí, stejně jako těm, kteří to v žádném případě nemohou hodit Babišovi.

Neuvěřitelný skandál s vyřazením Karla Janečka

Neuvěřitelný skandál s vyřazením Karla Janečka z prezidentského boje je cestou, jak zabránit souboji Titánů ve II. kole voleb? Rakušanovo vnitro seškrtalo Janečkovi více jak 35% podpisů a k překročení hranice 50 000 hlasů mu chybí jen necelé 2 000 hlasů! Matematik Janeček je oprávněně v šoku, protože taková statistická chyba je prakticky vyloučená, že by se každý 3. podporovatel spletl a chybně napsal své údaje do sčítacích listin! Janeček a Babiš by se společně stali moc silnými kandidáty opozice proti Pětikoalici, a proto jeden musel z kola ven!

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Lis 28, 2022
Minulý pátek otřásla českými médii neuvěřitelná informace, že Rakušanovo vnitro seškrtalo Karlu Janečkovi více než 35% hlasů na sčítacích arších. Takže do prezidentské volby se nedostane. Karel Janeček vysbíral 74 208 podpisů, ale ministerstvo vnitro mu uznalo za platné jen 48 090 hlasů. Matematik a miliardář Janeček přišel o účast ve volbách jen o 1 910 hlasů. To ale znamená, že Janeček vysbíral 35,2% neplatných podpisů, což je statisticky prakticky vyloučené.

Znamenalo by to, že více než každý 3. podporovatel trpí dyslexií. Neumí psát, spletl své jméno, příjmení nebo datum narození. Taková statistická chyba je prakticky vyloučená [1] .Někde je něco špatně a v podpisech to určitě nebude. Dokonce se objevují spekulace, jestli někdo petiční archy nevyměnil za neplatné a vyplněné nesmyslnými adresami a jmény s cílem vyřadit Janečka z voleb. Není proto divu, že se Karel Janeček odvolal a bude chtít petiční archy prověřit.

Karel Janeček

Tohle samozřejmě není náhoda a musíme si to rozebrat. Pětikoalice má obrovský problém, protože její dva kandidáti jsou pro nevoliče současné vlády nepřijatelní. Generál Petr Pavel čelí své minulosti předsedy místní organizace KSČ v Praze. Především minulosti bývalého komunistického rozvědčíka, který byl na vysoké škole Antonína Zápotockého. Připravovaný pro vojenskou špionáž proti NATO na Západě, ale dnes se etabluje jako největší zastánce NATO. Bývalý šéf vojenského velení NATO v Bruselu.

A ekonomka Danuše Nerudová jako rektorka Mendelovy univerzity až moc a příliš alternuje roli české Zuzany Čaputové . Hraje na kartu genderové volby občanů. Podobně jako na to vsadila právě Zuzana Čaputova na Slovensku. Genderová karta je velmi populární v této době. Představa první české prezidentky je progresivním volebním tématem samým o sobě. Takže není divu, že se tato volební karta s genderem objevila. Jenže oba dva kandidáti mají jeden společný problém. Nereprezentují hodnoty české populace a neumí je ani pojmenovat. Na rozdíl od schopného rétora, ekonoma a matematika Karla Janečka.

Pětikoalice chce do funkce prezidenta buď generála nebo českou Čaputovou, oba budou podporovat Ukrajinu po vyhlášení válečného stavu

Jakmile začnou televizní debaty kandidátů, dojde k odhalení konceptuální vyprázdněnosti kandidátů. Která bude u generála Petra Pavla definována ideologií a demagogií o ruské hrozbě. O potřebě transatlantických vazeb. Zatímco Danuše Nerudová si vystačí s lidskými hodnotami a genderem. V takové situaci oba kádry vládní koalice mohou ohrozit jen dva silní a zkušení konceptuálové.  A to  jsou Andrej Babiš a Karel Janeček. Oba dva umí pracovat s veřejností na bázi politického marketingu, který je Pavlovi i Nerudové zcela cizí. Vyměňují politický marketing za ideologii, havlovský epitaf a čaputovský  gender. Sorry  jako, ale to dnes na vítězství ve volbách už opravdu nestačí.

Danuše Nerudová

Češi právě řeší existenční problémy kvůli inflaci a  vysokým úrokovým sazbám hypoték. Energetické krizi úzce navázané na ohrožení zaměstnanosti a provozy podniků. Prezident musí nabídnout voličům řešení těchto 3 problémů, resp. vizi k návratu k blahobytu. To je něco co bude stát peníze a týká se tzv. politické ekonomie o které Pavel neví naprosto nic a Nerudová o ní jen slyšela z doslechu.

Jinými slovy. Celé je to v pozici, že do druhého kola prezidentské volby by vstoupili dva konceptuálové. Andrej Babiš a Karel Janeček, kteří by se střetli o hlasy Čechů tlačících před sebou čím dál prázdnější vozíky na nákupní frontě. Lidem jste v minulosti mohli na frontě vykládat o transatlantických hodnotách a o občanské havlovské společnosti. V dnešní době hyperinflace a energetické krize lidi zajímá jen nákupní vozík a jeho obsah.

Janečkovi buď někdo podsunul přes 26 000 falešných podpisů. A nebo má armádu dyslektických podporovatelů, kteří neumí správně napsat nacionále

A právě proto byl Janeček zablokován na vnitru. Pětikoalice bude mít co dělat, aby porazila Andreje Babiše, kterého budou volit obyčejní lidé. Dolních 10 milionů Čechů, jak se říká, ale kdyby do toho přišel ještě Janeček odpůrce očkování, který se dokonce etabluje jako ochránce tradiční rodiny [2]. Konceptuál s důrazem na ochranu 1. kruhu rodiny, i když může jít jen o politický marketing. Hluboké přesvědčení, tak by reálně hrozilo, že Pavel i Nerudová vyhoří už v prvním kole volby a ve druhém se strhne bitva mezi Karlem Janečkem a Andrejem Babišem. Což by byl souboj Titánů.

Gen. Petr Pavel

Je naprosto vyloučené, že by Janečka podporovali jen voliči z řad absolventů pomocných škol s dyslexií, kteří na petiční archy neumí správně napsat své nacionále. Ano, může se to z nepozornosti stát určitému promile petentů. Z více jak 70 000 petentů může jít o desítky až nižší stovky petentů, ale ne o 35% podporovatelů v objemu prakticky 26 000 podpisů. To je prostě šílenství a naprostý nesmysl. Pokud se ukáže, že to opravdu tak je, potom je opravdu na místě obava, že někdo s petičními archy manipuloval a vyměnil je za archy s nesmysly. Když by to bylo opravdu na hraně. Mohlo by k tomu dojít při transportu archů na vnitro tzv. na cestě a nebo přímo na vnitru.

Pětikoalice bude chtít, aby volba prezidenta byla pro-ukrajinským ideologickým referendem. Zatím co Babiš a Janeček pojedou konceptuální otázku inflace a úpadku životní úrovně lidí v ČR

Jenže musí přece vědět, že se Janeček odvolá a archy se budou kontrolovat. Jenže pravda je taková, že když budou na arších s podpisy neexistující jména a fiktivní adresy, tak Janeček nebude mít jak prokázat, že to jsou podvrhnuté archy. Pakliže nejsou archy opatřeny nějakým bezpečnostním prvkem, např. vlastnoručními podpisy Karla Janečka dole na každém archu, aby bylo zaručeno, že listy nikdo nevyměnil.

Není jasné, jestli měl Karel Janeček petiční archy takto ošetřené. Podle posledních informací roste podpora Danuši Nerudové. Dohání Petra Pavla i Andreje Babiše, což je důsledek genderové volby ve společnosti. Veřejnost se bude na generála Pavla i oligarchu Babiše dívat jako na prominenty, kteří si zavdali s předlistopadovým režimem. Část voličů uvidí řešení v podobě čaputovské volby v ČR.

Andrej Babiš kandiduje s leitmotivem “Pomáhá lidem  proto Babiš”

Je otázkou, jestli to bude fungovat stejně jako na Slovensku, ale pravda je taková, že Nerudová bude moci těžit ze svého vzhledu a z genderu. Zatímco nebude zatížena minulostí s vazbami na předlistopadový režim. Prezidentská volba je de facto cirkus na pozici a funkci, která nese jisté pravomoci v ohledu jmenování soudců. Jmenování vlád a s dalšími věcmi, ale v jedné věci jde o funkci naprosto klíčovou, i když dlouho přehlíženou. Prezident je totiž vrchním velitelem ozbrojených sil ČR a pokud Fialenková vláda usiluje o vyhlášení válečného stavu na území ČR. V tom okamžiku dojde k předání obrovských pravomocí do rukou prezidenta. Ve válečném stavu získává prezident jako Vrchní velitel pravomoci k udělování rozkazů armádě napřímo a  bez souhlasu vlády. Chápete?

Pokud dojde po změně doktríny generálního štábu AČR k vyhlášení válečného stavu. Prezident v roli Vrchního velitele získá obrovské válečné pravomoci

Najednou to dává hrozivý smysl, proč Fialenkova pětikoalice chce na hradě lampasáka a generála, zelenou gumu, anebo alespoň pro-ukrajinskou prezidentku. Protože když se chystá podle vlastních slov náčelníka generálního štábu Řehka válka s Ruskem [3], tak ve funkci Vrchního velitele nemůže být někdo, kdo je konceptuál a řídil by se logikou businessu (jako Babiš a Janeček) nikoliv ideologií (jako Pavel nebo Nerudová). V případě vyhlášení válečného stavu by to v ČR vypadalo po procesní stránce jako na Ukrajině.

Veškeré rozhodování má v rukách prezident. Parlament rozhoduje jen o věcech, jako jsou zbrojní rozpočty a  zákony na znárodňování majetku v době válečného stavu atd. Vojenské procesy v ČR by ale řídil plně a výhradně Vrchní velitel OSČR (Ozbrojené síly České republiky).  Teď si představte, že by to byl někdo, komu válka na Ukrajině a její dopady v EU vadí z hlediska businessu. Chápete? To by bylo pro pětikoalici jedno velký špatný. Takže co se asi stalo?

Náčelník generálního štábu AČR Genmjr. Karel Řehka

Přišel befel na zablokování Janečka, aby se nedostal do II. kola volby s Babišem. Počítá se totiž s tím, že když se do II. kola dostane Babiš s Pavlem anebo s Nerudovou v obou případech Babiš prohraje. Ale kdyby volba probíhala mezi Babišem a Janečkem, tak volební téma by se z ideologie překlopilo do businessu. Do otázek řešení inflace, vysokých cen energií a lidé by volili mezi dvěma oligarchy s nadějí, že jeden z nich napomůže vyřešit ty průsery, které za poslední rok nadrobila pětikoaliční vláda. Byla by to volba prezidenta proti pětikoalici.

A toho se bojí, takže konceptuál Janeček byl zablokován. Někdo a neznámo kdo mu vyrobil na petičních listech přes 35% neplatných hlasů. Není dovoleno. Janeček samozřejmě nasadí všechny páky.  Včetně těch zákulisních není vyloučeno, že se do voleb ještě dostane. Ovšem i to do značné míry napoví, jak moc je silná lobby v ČR, která stojí za změnou doktríny generálního štábu AČR. Směrem k válce s Ruskem, jenž současně usiluje o to, aby po vyhlášení válečného stavu. V ČR byl na Hradě Vrchní velitel, který bude pro válku a nikoliv pro mír. To je ten důvod, proč tyto síly nechtějí na Hradě konceptuály typu Babiš a Janeček. Pouze pro válečné fanatiky a ideology s podporu ukronacistické Ukrajiny!

-VK-

Šéfredaktor AE News

Zdroj:https://aeronet.news/neuveritelny-skandal-s-vyrazenim-karla-janecka-z-prezidentskeho-boje-je-cestou-jak-zabranit-souboji-titanu-ve-ii-kole-voleb-rakusanovo-vnitro-seskrtalo-janeckovi-vice-jak-35-procent-podpisu/?fbclid=IwAR3XNK1oiDMH3AHMSIAfWB77JvCWvYqZ38lZe_1C2C6dw5LXj9jNDS59wxU

Brazílie, prezident Lula da Silva

Zde si můžete poslechnot článek v audio verzi, pohodlně se posaďte, dejte si kafíčko a poslouchejte:

 

Lula da Silva porazil v brazilských prezidentských volbách kandidáta proamerické oligarchie Bolsonara. Multipolární svět vyhrává, píše L’Antidiplomatico

31.10.2022 

Lulovo vítězství nejenže uzavírá čtyři roky Bolsonarovy vlády, ale symbolizuje i jeho velkolepé znovuzrození poté, co byl v roce 2018 uvězněn a byla mu odepřena politická práva poté, co byl odsouzen za korupci v rámci operace Lava Jato, jakéhosi druhu „čistých rukou“ v brazilském politickém boji.

Luiz Inácio Lula da Silva bude od 1. ledna příštího roku opět prezidentem Brazílie po vítězství ve druhém kole voleb. Podle údajů, které zveřejnil Nejvyšší volební tribunál (TSE), získal 77letý vůdce Dělnické strany (PT) 50,9% hlasů oproti 49,1% pro svého soupeře, současného prezidenta Jaira Bolsonara, který kandidoval jako kandidát Liberální strany. V prvním kole, které se konalo 2. října, získal Lula 48,43 % a Bolsonaro 43,2 %.

Tímto způsobem se Lula vrátí na pozici, kterou zastával v letech 2003 a 2010, kdy vládl jihoamerickému gigantovi po vítězství ve dvou po sobě následujících volbách.

Ve věku 77 let bude levičák nejstarším prezidentem, který se ujme úřadu a prvním Brazilcem, který vstoupí do paláce Planalto potřetí poté, co vedl zemi v letech 2003 až 2010.

Přestože Lulovo vítězství upevňuje obrat Latinské Ameriky doleva, těsný rozdíl, nejužší od návratu demokracie v Brazílii, odráží hluboce rozdělenou zemi.

Jak se dalo očekávat, současný prezident Bolsonaro zpočátku vedl při sčítání hlasů, ale s příchodem hlasů z chudých států severu a severovýchodu se Lula ujal vedení a získal velmi důležité vítězství nejen pro Brazílii, ale i mimo ni.

Neúčast na volbách činila 20,55 %.

Zadržení stovek autobusů s voliči federální dopravní policií, která se považuje za blízkou Bolsonarovi, podkopalo volby, protože to oddálilo tempo hlasování. Ráno ředitel tohoto orgánu dokonce zveřejnil online zprávu na podporu Bolsonara, kterou poté stáhl.

Lulovo vítězství nejenže uzavírá čtyři roky Bolsonarovy vlády, ale symbolizuje i jeho velkolepé znovuzrození poté, co byl v roce 2018 uvězněn a byla mu odepřena politická práva poté, co byl odsouzen za korupci v rámci operace Lava Jato, jakéhosi druhu „čistých rukou“ v brazilském politickém boji.

Vůdce Dělnické strany (PT) zahájil svou aktivní činnost v odborovém svazu kovoobrábětelů Sao Bernardo do Campo na okraji São Paula, do kterého vstoupil ve věku 22 let. Tisíce lidí se pak hrnuly do ústředí odborů na podporu jednoho z největších politických vůdců Latinské Ameriky a křičely: „Nevzdávej se, nevzdávej se.“

Lula se pak rozhodl vydat se spravedlnosti, protože vždy hájil svou nevinu a odsoudil spiknutí, aby zabránili jeho návratu do Planalta ve volbách, ve kterých byl velkým favoritem. S levicovým vůdcem ve vězení se Bolsonarovi podařilo získat prezidentský úřad poražením Lulova spojence Fernanda Haddáda.

Lulu odsoudil tehdejší soudce Sergio Moro, který jej v roce 2018 vyloučil z účasti na volbách, ve kterých byl velkým favoritem. Po vítězství Bolsonaro jmenoval soudce Sergia Mora ministrem spravedlnosti.

Bývalý vůdce odborů obvinění vždy popíral a tvrdil, že je obětí spiknutí, které mu mělo zabránit kandidovat ve volbách. Jeho tvrzení byla prokázána, když webová stránka The Intercept Brazil zveřejnila soukromé rozhovory mezi Morem a státními zástupci v případě Lava Jato.

V listopadu 2019 byl Lula propuštěn a po získání svých politických práv připravil svou šestou prezidentskou kandidaturu, zatímco soudy ho zpod obžalob osvobodily nebo anulovaly téměř 20 procesů proti jeho osobě.

„Chceme se vrátit, aby se už nikdo neodvážil zpochybňovat demokracii a aby se fašismus vrátil do kanálů dějin, odkud nikdy neměl vyjít“ , řekl Lula loni v květnu, když potvrdil svou kandidaturu.

Mezinárodní důsledky

Lulův návrat do prezidentského úřadu Brazílie, jihoamerického giganta a zakládajícího člena skupiny BRICS, má význam, který přesahuje hranice země a bude mít mezinárodní důsledky. Důkazem toho je například blahopřání, které mu poslal bolivijský prezident Luis Arce a ve kterém se zdůrazňuje, jak toto vítězství posiluje demokracii a integraci Latinské Ameriky.

S Lulem ve skutečnosti vyhrává multipolární svět, takže v Latinské Americe bude nový impuls pro regionální integraci na stejném a solidaristickém základě jako v dobách Cháveze, FidelaCastra a Nestora Kirchnera, počínaje reaktivací CELAC.

Ale to není všechno. Brazílie by mohla učinit definitivní proruský obrat. Toto říká Paulo SergioWrobel, profesor mezinárodních vztahů na Papežské katolické univerzitě v Riu de Janeiru: „Lula byl dost kritický vůči Ukrajině a Zelenskému a vyjádřil sympatie k prezidentu Putinovi. Myslím si, že Lulova vláda může nabrat proruský obrat. Bude to záviset na tom, kdo vede brazilskou zahraniční politiku.“

V rozhovoru pro časopis Time před několika měsíci Lula vyjádřil jasná slova o Ukrajině, která nenechávají prostor pro nejednoznačnost: „Zelenskyj chtěl válku. Kdyby nechtěl válku, jednal by.“

Kromě odpovědnosti kyjevského režimu Lula kritizoval Bidena i za to, že neučinil správné rozhodnutí“. „Spojené státy mají velmi velkou váhu a mohly se tomuto konfliktu vyhnout, nikoli ho podporovat. Mohl říct víc, mohl udělat víc, Biden mohl vzít letadlo a přistát v Moskvě, aby si promluvil s Putinem. To se od vůdce očekává.“

V rozhovoru Lula poukázal na to, že „Spojené státy a EU jsou také vinné. Jaký byl důvod invaze na Ukrajinu? Takže USA a Evropa měly říci: Ukrajina nevstoupí do NATO. Tím by se problém vyřešil,“ prohlásil a dodal, že EU mohla poukázat na to, že nyní není čas na vstup Ukrajiny do bloku EU. Neměli podporovat konfrontaci, řekl Lula, který očividně formuloval motivace, které vedly k současné situaci ohrožením světa jadernou válkou.

Lula proto považuje za „naléhavé a potřebné“ vytvořit nové světové řízení, protože „dnešní OSN už nic nepředstavuje, vládci ji neberou vážně“.

V konečném důsledku, pokud jde o vztahy Brazílie s jinými zeměmi, Lula má v úmyslu obnovit svrchovanou a aktivní zahraniční politiku s cílem regionální integrace, jakož i se zeměmi BRICS, africkými zeměmi, Evropskou unií a Spojenými státy s cílem rozšířit zahraniční obchod a technologickou spolupráci .

S Lulem v Planaltu se dominantní jihoamerická země vrací na mezinárodní scénu.

„Brazílie je zpět, Brazílie je příliš velká země na to, aby mohla být odsunuta do smutné role vyděděnce ve světě. Znovu získáme důvěryhodnost a stabilitu naší země. Brazílie je moje věc, můj lid a boj proti bídě je důvodem, pro který budu bojovat po zbytek svého života,“ prohlásil Lula na shromáždění, které se konalo po vítězství.

Silva vs. Bolsonaro

Lula da Silva, se ve své kampani zaměřil na překonání sociální nerovnosti a zmírnění chudoby. Mezi opatření, která navrhuje, patří zvýšení daní pro bohaté, rozšíření sítě sociálního zabezpečení a zvýšení minimální mzdy.

Heslem Bolsonarovy kampaně bylo „Bůh, rodina, vlast a svoboda“. Jeho vize budoucnosti Brazílie zahrnuje privatizaci státní ropné společnosti v zemi, otevření amazonského regionu pro větší těžbu a zmírnění předpisů týkajících se držby zbraní, připomíná portál Infowars .

V období před volbami si oba soupeři během předvolebních akcí opakovaně vyměňovali urážky. V televizní debatě 17. října Lula nazval Bolsonara „malým diktátorem“ a přislíbil, že bude bránit svobodu a demokracii. Úřadující prezident mu to vrátil a označil Lulu za „národní ostudu“ kvůli korupčním skandálům, které se odehrály v době, kdy byla u moci Lulova Dělnická strana (PT).

Lula da Silva jako oběť politizace soudnictví v Brazílii

Doc. JUDr. Branislav Fábry, PhD. ve svém článku ze začátku roku 2020 pod názvem „Očista či ovládnutí soudnictví?“ poukázal na paralely politického pronásledování nepohodlného brazilského exprezidenta da Silvu se současnou situací na Slovensko, kde dochází k politizaci policie, soudnictví a prokuratury, manipulování vyšetřování a pronásledování čele s předsedou Směru-SD Robertem Ficem:

„Velkým varováním v oblasti nezávislosti soudnictví je pro Slovensko příklad Brazílie, kde oligarchické skupiny a nevládní organizace, podporované z USA, využívaly boje s korupcí a trestního práva na boj proti politickým oponentům. V Brazílii zvítězila v roce 2014 ve volbách levicová prezidentka D. Rousseffová s kritickým vztahem k oligarchii a USA, avšak na základě obvinění ze strany „protikorupčního“ soudce S. Mora ji v roce 2016 odvolali impeachmentem v parlamentu, přičemž několik koupě bylo hlasováno. Soudce S. Moro se účastnil brazilsko-amerického „justičního dialogu“ organizovaného nevládní organizací Centrum Wodrowa Wilsona z USA a média mu vytvářela obraz bojovníka proti korupci. Tentýž soudce následně odsoudil za korupci i I. Lulu da Silva (případ Java Lato), který byl jasným favoritem prezidentských voleb 2018 (viz zde). Díky odsouzení se I. Lula nemohl voleb zúčastnit a prezidentem se stal J. Bolsonaro, kandidát proamerické oligarchie. Odsouzení I. Lulu podporovala i oligarchická média, která o korupci v období Lulovy vlády (2002-2010) natočili dokonce televizní seriál \“Na hraně demokracie\“.

Nebylo překvapující, že po nástupu nového prezidenta J. Bolsonara se soudce S. Moro stal ministrem spravedlnosti v jeho vládě – s velkým cílem odstranit korupci v brazilském soudnictví. Jenže v průběhu roku 2019 se objevily informace, že ani slavný bojovník proti korupci nejednal až tak eticky. Ukázalo se, že v kauze I. Lulu soudce S. Moro manipuloval vyšetřování, předem sděloval vyšetřovatelům, jaká rozhodnutí učiní, dával jim tipy, jaké důkazy „potřebuje“ a „úkoloval“ i generálního prokurátora. S. Moro porušil mnohé principy trestního procesu a očividně nerozhodoval nestranně. Stejně závažné bylo, že pomohl ututlat kauzu Bolsonarova syna Flavia, který podle publikovaných informací defraudoval veřejné finance. Navzdory všem alarmujícím zjištěním však výsledek prezidentských voleb, který ve jménu boje proti korupci vyhrál J. Bolsonaro napsal doc. Fábry.

Více v článku ZDE .

Zdroj: věci- verejne.sk / lantidiplomatico.it /

Je jedno kdo bude prezident

1. 11. 2022

Je jedno kdo bude prezident. Vládnou nám světové burzy

Poslechněte si článek i v audioverzi, třeba při vaření nebo odpočinku

Bureš, Pávek, Nerudová nebo Pepek Vyskoč….Posledně jmenovaný je přezdívka podnikatele Březiny, ale dost už o tom, kdo vystřídá ,,lihouše“ Miloše Zemana.

Veřejná volba hlavy státu je už svým dílem show nebo-li divadlo, které, my Češi, rovněž svým dílem milujeme. Slouží jako důvod k debatám, rozkolům v rodinách, hádkám v hospodách, kde hned lépe chutná pivo. Jenomže tohle divadlo, které ovšem adeptům na prezidentské místo. Zajišťuje v případě úspěchu  ceremoniální přepych v Lánech a hromadu peněz. Jen nám obyčejným lidem je to k ničemu.

Záruka, že nás po lednové volbě prezidenta nevyhodí z práce je nulová.  Pivo levnější nebude jen dvou set procentní jistota , že nám nový prezident přidá na platu je představa přímo k popukání.
Takže hezky zase k soustruhům a každý makáme sám za sebe. Protože v Lánech se spravedlnosti dovolat taky nepůjde.

Proč? Prezidentské pravomoci k lidem v podhradí jsou nulové taky. Jediným, čím může nový prezident  potěšit je, že se bude chovat jako chlap a přizná, že se v něčem mýlil. A slůvko MÝLIL je po současné zkušenosti s hradním pánem přímo zaklínadlem do budoucna. Máme-li si vážit i sami sebe. Protože už nesmí docházet k tomu, aby soudně prokázané lži byly přeházeny přezíravým mlčením, kdy  je pro někoho jen obtížný hmyz. Stroj na vházení hlasovacích lístků.

Soudnost a pokora , to jediné na pražský Hrad patří. Nic víc a nic méně. Politika naše i ta světová je totiž v rukou burziánů a jinak to taky nebude. Musíme kupovat vše. Co sami nemáme a nemáme toho hodně. Vláda peněz je i naší vládou v zastoupení těch, co si na politiky v drtivé většině hrají.
Prezident je pak jen ten, kdo se může spolu s námi děsit, co politici ve sněmovně vyvádějí, ale sám nezmění nic. Jedno ale asi ano. Buď budeme stále národem Švejků s panákem becherovky a cigárkem v ruce. Nebo společností, která dovede držet hlavu hrdě vztyčenou a ne se stydět, když místo prezidentské zástavy vlají na Hradě červené trencle. To pak patriota víc zabolí i ta díra v peněžence…

Zdroj:https://strompf.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=793791

může prezident odvolat premiéra?
ÚSTAVA: Prezident může odvolat premiéra…?

.. a souvislosti s tím spojené ZDROJ ZDE

Úvod

V médiích (čt24.cz) se objevila informace o tom, že někteří ústavní právníci tvrdí, že „extrémní výklad čl. 62/a Ústavy umožňuje, aby prezident, navzdory zvyklostem, premiéra skutečně odvolal“. Pan Nečas (idnes.cz) se vyjádřil takto: „Podobný krok prezidenta bych označil za ústavní puč.“ Pan Pithart (idnes.cz) se vyjádřil takto: „Neexistuje žádný způsob, jak by mohl prezident vládu jen tak odvolat. Když premiér Nečas říká, že odvolání vlády ´by byl protiústavní puč´, připouští, že by se to mohlo ´nějak´ stát. Jak to vůbec může připustit? Nečasova odpověď mě vyděsila.“ Problém je v tom, že citované úvahy všech uvedených pánů nejsou ve skutečnosti vůbec důležité, protože nemají právní závaznost.

Zjednodušené vysvětlení několika právních pojmů

V teorii se používá termín ústavní pravomoc prezidenta. Jedná se o to, jaká má prezident práva, tedy co učinit může, z čehož také plyne, co učinit nemůže. V našem případě se jedná o práva prezidenta vůči předsedovi vlády, dalším členům vlády a vládě jako celku. Uvádím přehled těchto práv:

jmenuje předsedu vlády (čl. 62/a+čl. 68/2 + čl. 68/4)

jmenuje další členy vlády (čl. 62/a+čl. 68/2+4+5)

odvolává předsedu vlády

odvolává další členy vlády (čl.62/a+čl. 68/5 + čl. 74)

odvolává vládu (čl. 62/a+čl. 75)

přijímá demisi předsedy vlády (čl. 62/a+čl. 73/1)

přijímá demisi členů vlády (čl. 62/a+čl. 73/1)

přijímá demisi vlády (čl. 62/a+čl. 73/2)

Vyjmenované články Ústavy vypsané u jednotlivých práv většinou stanoví podmínky, které musí být splněny, aby prezident mohl přiznané právo realizovat. U práva prezidenta „odvolává předsedu vlády“ žádné články uvedeny nejsou. Z toho plyne, že realizace tohoto práva není podmíněna splněním žádných podmínek.

V teorii se rozlišuje mezi parlamentní a prezidentskou nebo poloprezidentskou formou vlády. Pro parlamentní formu vlády je charakteristické, že vláda je odpovědná parlamentu. Pouze parlament může vládu odvolat. Podle Ústavy k tomu slouží institut tzv. „vyslovení nedůvěry vládě“. Pro prezidentskou formu vlády je naproti tomu charakteristické, že právo odvolat vládu nebo předsedu vlády má pouze prezident. Podle Ústavy prezident vládu odvolat nemůže s jedinou výjimkou, která vyplývá z čl. 75 ve spojení s čl. 73/2 a která je v podstatě sankcí za to, že vláda by nesplnila povinnost, kterou podle Ústavy má, a slouží v zásadě jen k „urychlení dalšího postupu“. Takřka z celého znění Ústavy vyplývá, že u nás platí parlamentní forma vlády. S pádem vlády padá i předseda vlády a naopak s pádem předsedy vlády padá i vláda. A jsme u podstaty věci. Pokud by prezident měl podle čl. 62/a Ústavy právo odvolat předsedu vlády vyvolal by tím automaticky okamžitý pád vlády. A o to jde.

Právní podstata věci

1) Článek 62/a Ústavy svou formulací výslovně svěřuje prezidentovi právo odvolat předsedu vlády. Čl. 62/a Ústavy totiž stanoví, že „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády …“

2) Není třeba ani „extrémního“ ani jakéhokoliv jiného výkladu, neboť není nutné vykládat to, co je výslovně stanoveno.

3) Pokud by prezident realizoval své ústavní právo, nemohl by se dopustit „ústavního puče“.

4) Tzv. „zvyklost“ nemá místo tam, kde právo je výslovně stanoveno.

5) Výrok pana Pitharta, že „neexistuje žádný způsob, jak by mohl prezident vládu jen tak odvolat“ je chybný. Pan Nečas se totiž nevyjadřoval k právu prezidenta odvolat vládu, nýbrž k právu prezidenta odvolat předsedu vlády. A pan Pithart jako erudovaný právník nepochybně ví, že prezidentovo právo odvolat vládu a prezidentovo právo odvolat předsedu vlády jsou dva zcela odlišné ústavní instituty.

6) Jiní ústavní právníci než ti, kteří tvrdí, že prezident by premiéra mohl odvolat, ve svých textech argumentují tím, že formulace „jmenuje a odvolává předsedu vlády“ by sice mohla svádět k závěru, že prezident má právo předsedu vlády i odvolat, ale ústavodárce se tak patrně jen pokusil stylisticky lépe, ovšem právně poněkud zavádějícím způsobem zestručnit spojení „jmenuje předsedu vlády a jmenuje a odvolává členy vlády“. Stručně shrnuto ústavní právníci tvrdí, že čl. 62/a Ústavy nezní tak, že „Prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády …“, nýbrž vlastně zní tak, že „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády a jmenuje a odvolává další členy vlády …“ To je poměrně zajímavá argumentace, neboť z ní plyne, že čl. 62/a Ústavy zní podle ústavních právníků ve skutečnosti vlastně úplně jinak, než zní, a právě tím ústavní právníci odůvodňují, proč prezident nemůže odvolat předsedu vlády. Ke změně Ústavy přitom není oprávněn ani Ústavní soud, nýbrž pouze ústavodárci.

7) Já se naproti tomu domnívám, že čl. 62/a ve spojení s čl. 68/1 Ústavy („Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.“) u nás vytvořily zvláštní směsici parlamentní a prezidentské formy vlády. Z celé koncepce Ústavy sice vyplývá, že u nás hodlala zavést parlamentní formu vlády, článkem 62/a však Ústava u nás současně zavedla i jakousi variantu prezidentské formy vlády. Na jedné straně totiž platí, že vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně (čl. 68/1), která jí může vyslovit nedůvěru a tím ji „odvolat“, a na druhé straně současně platí, že nebude-li předseda vlády hodný, tzn. nebude-li dostatečně přihlížet k přáním a představám prezidenta, mohl by být prezidentem odvolán, čímž by současně padla celá vláda.

8) Co si však myslí ústavní právníci nebo já, není ve skutečnosti důležité, protože naše úvahy nemají žádnou právní závaznost. Podstatné je nebo bude, co si myslí nebo bude myslet prezident.

Co by nastalo poté, kdy by prezident realizoval své ústavní právo a odvolal předsedu vlády

Nastal by chaos. Pan Nečas by prohlásil, že se jedná o ústavní puč, neboť u nás je zavedena parlamentní forma vlády, a že neplatí ani jeho odvolání ani pád vlády. Pan Klaus nebo pan Zeman by prohlásili, že se o ústavní puč nejedná a ani jednat nemůže, neboť realizovali své ústavní právo, že odvolání předsedy vlády platí a že vláda padla také. Ve skutečnosti by úvahy těchto tří pánů nebyly důležité, protože by neměly žádnou právní závaznost. Obě strany by však trvaly na svém. Takže předseda vlády by byl i nebyl odvolán, vláda by padla i nepadla atd. Kdo by mohl právně závazně rozhodnout? Ústavní soud. Kdy by rozhodl? Co by bylo do té doby? Nevím a myslím, že to neví nikdo. Vím však, že do té doby by panoval chaos. A ten chaos by měl nějaké důsledky. A ty důsledky by bylo nutno po rozhodnutí Ústavního soudu nějak odstranit. A co kdyby to nešlo? Jestli by to šlo nebo nešlo, by bylo odvislé pouze od toho, k jakým důsledkům by došlo. Nevím, k jakým všem důsledkům by mohlo dojít, a myslím, že to neví nikdo.

Závěr o právní podstatě věci

1) Ústavodárci by měli urychleně přijmout změnu čl. 62/a Ústavy, neboť oni jediní jsou k tomu oprávněni. Čl. 62/a Ústavy by měl nadále znít takto: „Prezident republiky jmenuje předsedu vlády, jmenuje a odvolává další členy vlády, přijímá demisi předsedy vlády a dalších členů vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi.“

2) Pan Klaus by neměl, do doby než mu uplyne volební období, využít svého ústavního práva odvolat předsedu vlády a tím vyvolat pád vlády, neboť by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž je prezidentem.

3) Pan Zeman by neměl poté, až se stane prezidentem, využít svého ústavního práva odvolat předsedu vlády a tím vyvolat pád vlády, neboť by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž bude prezidentem.

4) Všechny diskuse o tom, jestli prezident může nebo nemůže odvolat předsedu vlády, jsou v podstatě zbytečné s tou výhradou, že odhalily problém, který je ve znění čl. 62/a Ústavy skryt. Mezi mnou a ústavními právníky není sporu o tom, že Ústava u nás hodlala zavést parlamentní formu vlády a že současné znění čl. 62/a Ústavy je s parlamentní formou vlády v příkrém rozporu. Rozpor je v něčem jiném. Tvrdím, že pokud Ústava výslovně stanoví, že prezident má právo jmenovat předsedu vlády a právo odvolat předsedu vlády, má prezident právo předsedu vlády odvolat, i když toto jeho právo je v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády, z kteréhožto důvodu pokládám současné znění čl. 62/a Ústavy za hrubé pochybení ústavodárce. Naproti tomu ústavní právníci tvrdí, že současné znění čl. 62/a Ústavy by sice mohlo svádět k závěru, že prezident má právo jmenovat předsedu vlády a právo odvolat předsedu vlády, ve skutečnosti to však čl. 62/a Ústavy nestanoví, neboť ve skutečnosti stanoví, že prezident má pouze právo jmenovat předsedu vlády nikoli i právo odvolat předsedu vlády, protože kdyby prezident měl i toto druhé právo, bylo by to v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády. A tím považují problém za vyřešený. Já si však myslím, že ten problém trvá nadále a je nutno ho vyřešit. Všechny diskutující právníky totiž asi vůbec nenapadlo, že prezident by mohl argumentovat tím, že nikoliv jeho právo odvolat předsedu vlády je v příkrém rozporu s parlamentní formou vlády, nýbrž že parlamentní forma vlády je v příkrém rozporu s jeho právem odvolat předsedu vlády, neboť ten u nás podle jeho názoru zavedl prezidentskou formu vlády. Nevím, co by mohlo prezidentovi zabránit v této argumentaci, vzhledem ke znění čl. 62/a Ústavy. Nepochybuji však o tom, že by se našla spousta právníků, kteří by prezidenta v této argumentaci teoreticky fundovaně, tedy především pro neprávníky v podstatě zcela nesrozumitelně, podpořili. Řešení je přitom jednoduché, jak to obvykle bývá u těch zdánlivě nejsložitějších věci. Ústavodárci by měli urychleně změnit čl. 62/a Ústavy tak, aby nadále výslovně stanovil, že prezident má pouze právo jmenovat předsedu vlády, nikoli i právo odvolat předsedu vlády. A současně nezbývá než doufat, že prezident bude rozumný a neodvolá předsedu vlády do doby, než ústavodárci čl. 62/a Ústavy změní. A také nezbývá než doufat, že některé ústavodárce nenapadne, jestli náhodou parlamentní forma vlády není v příkrém rozporu s právem prezidenta odvolat předsedu vlády.

Politická podstata věci

A nakonec řeknu jednu věc, která všechny, kteří můj text vydrželi číst až doteď, asi dost překvapí. Najednou jsem si uvědomil, že všechno, co jsem vám zatím napsal, je hodně, ale skutečně hodně naivní. A rychle napíšu proč, dříve, než mně ta myšlenka zmizí z hlavy.

Takže trochu politiky na závěr.

Odhaduji, že politicky prozíravé bude, když prezident svého práva odvolat předsedu vlády nevyužije, i když dá všem na vědomí, že by podle Ústavy mohl, a pokud tak neučiní, tak pouze z toho důvodu, že by to bylo neodpovědné vůči České republice, jejímž bude prezidentem. Rok a půl totiž uplyne jako chvilka a kdyby Ústavní soud nakonec právně závazně rozhodl tak, že prezident právo odvolat předsedu vlády neměl, byl by prezident objektivně vzato odpovědný za chaos a všechny důsledky, které by tento chaos vyvolal. Politicky prozíravější by bylo, kdyby si ústavodárci konečně všimli rozporu mezi čl. 62/a čl. 68/1 Ústavy a začali urychleně jednat o změně Ústavy, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta. Politicky nejprozíravější by však bylo, když by se začali objevovat ústavodárci, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta, kteří by se zamýšleli nad tím, jestli parlamentní forma vlády není v příkrém rozporu s právem prezidenta odvolat předsedu vlády. A takových ústavodárců by bylo čím dál více a nakonec by jich bylo tolik, přirozeně bez jakéhokoliv podnětu či účasti prezidenta, že by se nepodařilo sestavit ústavní většinu nutnou ke změně Ústavy, takže by v Ústavě nadále zůstal jak čl. 62/a v současném znění, tak čl. 68/1. Ve volbách v roce 2014 by pak drtivě vyhrála ČSSD a KSČM a vztahy mezi prezidentem a ČSSD by byly nadále velmi korektní, což by udivilo všechny pravicově smýšlející politology, kteří by o tom napsali desítky a stovky politologických analýz, zatímco vážnost a oblíbenost prezidenta by neustále rostly. A vláda by mezitím, bez jakéhokoliv viditelného podnětu či účasti prezidenta, začala prosazovat pro veřejnost neviditelná přání a představy prezidenta, protože součástí Ústavy by byl nadále čl. 62/a Ústavy v současném znění, i když by u nás nadále platila parlamentní forma vlády podle čl. 68/1 Ústavy.

Myslím, že to je skutečná politika, když se umí, a myslím, že pan Zeman ji umí.

Milan Páleníček