Archív značky pro: domící

Antibabiš jede ,lidé se opět hádají

Antibabiš jede ,lidé se opět hádají

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

17.1.2023

První kolo voleb dopadlo tak, jak dopadlo.

Druhé je před námi a už nyní se vaří voda v kotli. Zatímco mainstreamová média jedou antibabišovskou propagandu, což nás může vést k zamyšlení, není li správný čas na odhlášení se od úhrady televizních a rozhlasových poplatků, protože se z nich nikdy už žádnou podstatnou pravdu nedozvíme, sociální sítě jsou plné vášnivých diskusí o tom, kterému postoupivšímu kandidátovi dát hlas.

Nebudeme nikoho přesvědčovat a přemlouvat, každý má právo na svůj názor, byť je sebenesmyslnější. Jedni obhajují expremiéra Babiše, druzí opakují to, co zaslechnuli v médiích a odsuzují ho. Případně se vrací do dvou let pandemie a ignorují realitu všude jinde. Jistě, to nikoho neomlouvá, ale jak už jsme uvedli, podobný idiotismus spojený s omezováním občanských práv a svobod probíhal téměř všude ve světě. Jedni postupně získávají nepříliš lichotivé informace o minulosti generála a druzí v něm vidí tolik slibovaný řád a pořádek, aniž by tušili, co to přinese. Obě tyto skupiny se dohadují, trhají si navzájem občanky a ukončují skutečná i imaginární přátelství. Vracíme se tím do doby, kdy ti s vpichem nesnášeli rebely bez něj. Přitom je to zbytečné, Fiala bude škodit dále a ani jeden z možných prezidentů ho nevyhodí. Nicméně Babiš je ten, který by devastaci země vládou nemusel být plně nápomocen.

Z dálky už jsou slyšet příslušníci třetí party.

Ti volit nepůjdou, protože dát hlas exkomunistům, agentovi či rozvědčíkovi prostě z morálního hlediska nemohou. Je to vcelku pochopitelné u emočně závislejších jedinců, u některých jde o zásadovost, ovšem ti přemýšlivější by přeci jenom mohli překonat nenávist a zvážit míru zla nikoliv minulého, ale spíše budoucího. Andrej Babiš i Petr Pavel mají za sebou díky svému věku jistou historii, přičemž jeden je velmi bohatý podnikatel a politik, druhý zaznamenal do svého životopisu bohatou kariéru na dvou rozdílných a protikladných frontách. Co proto museli udělat či vykonali, je jejich věc, s následky své pokleslé morálky se budou jednou možná zodpovídat jinde. Nyní je však faktem, že se vyhoupnuli na špici naší lokální politické scény, mohou částečně ovlivnit dění u nás a při výběru dobrých politických partnerů i v Evropě. Nejsme naivní, oba jsou představitelmi liberální Evropy a globalismu, oba mají problém s Ruskem a bez naší příslušnosti k EU si budoucnost České republiky nedokážou představit. Tedy nic pro euroskeptiky a demokraty. Babiš se osobně setkal s Gatesem na počátku vakcinační bouře, má určité vazby na globální elity, prošel Aspen Institutem, nedávno byl navíc osvobozen v případu, který by pro jiného obviněného znamenal trest natvdo. Byla to práce Bradáčové ze stejné organizace nebo to přišlo z větší výšky? Dát mu hlas je obrovské riziko.

Generál Pavel je členem a žákem stejného institutu, netají se globalistickými názory, kladným přístupem k vyzbrojování Ukrajiny a možnému povolávání našich mužů do zbraně. Mír považuje za nereálný, souzní s Fialou a Pekarovou Adamovou ve všem, co tito dva sice nevymyslí, ale prezentují. Oba tedy museli projít pořádnou nalévárnou, stejně tak i Petr Pavel. Vše, co nám vadí na Fialovi, bude podporovat. V Davosu probíhá jednání WEFu, Klaus Schwab s ostatními přítomnými připravuje další kroky vedoucí k přeměně současného systému a jistě brzy rozdá instrukce jednotlivým vládám. Od Fialy i Pavla očekávejme příkladnou poslušnost. Tvrdit ale, že Babiš nebude reagovat stejně, je projev naivity. Opět je třeba si připomenout některé obraty provázející jeho vedení vlády a státu. Jestliže u Fialy a Pavla víme, že jsou bedna dynamitu, k níž vede již hořící zápalná šňůra, Babiš je méně čitelný a může být Fialovi brzdou, ale také může opět překvapit a být nápomocen globalistickým plánům přicházejícím z Davosu.

Z tohoto pohledu je tedy vcelku logický přístup těch, kteří se druhého kola voleb nechtějí zúčastnit. Víme, že to je loterie.

U Petra Pavla jde o jistotu korporátu s Fialou a jeho vládou, u Babiše sázka na to, že nepodlehne vnějším tlakům a dokáže se vzepřít po vzoru Orbána. I proto je pro nás prostě riziko, že volby Babiše budeme litovat, menší, než přidání se na stranu nejhoršího premiéra v historii samostatné České republiky a jeho ,,koně“. Ani jeden z nich není dobrým řešením. Potřebovali jsme odvážnou, hrdou, nezkorumpovatelnou a neoblomnou osobnost, pro kterou jsou Česká republika a její budoucnost na prvním místě. Taková na politické scéně bohužel není. Takže stojíme před dalším špatným rozhodnutím. Ať to bude pro kteréhokoliv z nich. Které bude horší? My tvrdíme, že sázka na Petra Pavla bude mít více devastační dopady. Ale jistý si tím nemůže být nikdo.

Jindřich Kulhavý

Zdroj:Pravý Prostor https://pravyprostor.net/?p=154956

Nebudu popisovat všechny peripetie této iniciativy, jen vypíchnu pár zajímavých momentů.

Přál bych si

23.12.2022

Blog převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Mám už čtrnáct dní dovolenou. Ne, nesouvisí to s mým článkem o Braniborech v Čechách, prostě jsem letos celý rok dřepěl v práci a teď jsem zjistil, že si před vánoci musím vybrat patnáct dní. Už dlouho jsem neměl tak hezký předvánoční čas se ženou i s dětmi. I přes všechny potíže, předžalobní dopisy, mediální tlak, Cemperoviny a ztracené kamarády, bylo hezké ráno vstávat do vůně čerstvé kávy a míchaných vajíček. Bylo hezké se dívat, jak se děti vracejí ze školy.

Vánoční propriety jsem letos sehnal naprosto v klidu, bez honiček a stresu. Včera jsem dovezl kapry i stromeček. Až budete číst tyto řádky, nejspíš budeme s dětmi zdobit. Letos je to v klidu, jak to už dlouho nebylo. Pro mě se teď svět doopravdy zastavil a znovu se roztočí až po Novém roce.

Paradoxně, jeden z nejhezčích předvánočních časů zažívám v době, kdy jinde umírají lidé pod palbou, miliony dalších jsou mimo svůj domov a nevědí, jestli se ještě někdy vrátí. Hodně lidí kvůli zítřejší večeři utratilo poslední peníze. Kolem nás jsou mámy, které ještě teď na poslední chvíli zkoušejí zařídit, aby si jejich děti nevšimly, že už není kde brát. Máme kolem sebe seniory, kteří topí v jedné místnosti a někdy ani to ne.

Přál bych si, aby zítra tam na Donbasu nikdo nestřílel. Alespoň na jeden den. Přál bych si, aby se tam na frontě obyčejní vojáci prostě domluvili a udělali si alespoň kousek příměří. Přál bych si, aby zítra nikdo nemusel umřít, aby nikomu nepřišly telegramy s úmrtním oznámením. Přál bych si, aby se nad Betlémem znovu rozzářila ta veliká hvězda, kterou by viděli lidé na celém světě a chtěl bych, aby si z jejího symbolu vzali to, co tenkrát u jeslí.

Přál bych si, aby se něco pohnulo v hlavách světových lídrů i jejich místních poskoků. Aby nechali vzájemného štengrování, aby se každý spokojil s tím, co má. Přál bych si, aby se stalo něco, co by celý ten poslední rok postavilo do nového světla a ukázalo všechnu tu marnost. Přál bych si, aby se ukázalo východisko. Jasné, zřetelné a akceptovatelné všemi stranami.

Přál bych si, aby zítra měl každý v této zemi nejen večeři, ale mohl sedět v teple u stolu, obklopen svými blízkými. Přál bych si, aby nikdo u stromečku nerozbaloval dárky a při tom musel myslet na to, jak zaplatí příští měsíc složenky. Přál bych si, aby žádný dospělý nemusel před svými dětmi držet povinný úsměv, kterým bude maskovat, že už nemá východisko.

Přál bych si, aby nám plyn v zásobnících prostě nedošel. Aby všichni měli z čeho zaplatit vyúčtování za energie. Přál bych si, aby žádné dítě nedoplatilo na nedostatek Nurofenu v lékárnách a aby jiní pacienti nedoplatili na další nedostatkové léky. Přál bych si, abychom dělali sbírky na hladovějící a ne na tanky. Přál bych si, aby se nesplnilo nic z toho, co se před námi už celé měsíce pomalu zhmotňuje.

Přál bych si, aby byl zítra na každém štědrovečerním stole jeden talíř navíc a aby se každý zamyslel, jestli náhodou nemá ve svém okolí někoho, koho by k němu měl posadit. Přál bych si, aby zítra zůstaly všechny dveře otevřené, aby všichni na chvíli zapomněli, čím jsou a proti čemu jsou a prostě aby se přijali navzájem. Bez ohledu na to, čím zase budou za týden.

Přál bych si podat ruku s vámi všemi, kteří jste mě v minulém týdnu podrželi. Přál bych si poznat každého z vás, kteří čtete tento blog a táhnete to se mnou už dlouhé roky. Přál bych si, aby to, co jsem v uplynulých dnech zažil, aby to nebylo jen pro mě, ale aby takové zázraky zažil každý, kdo se dostane do potíží.

Přál bych si, aby byl můj dům mnohem větší než je, přál bych si mít stůl pro sto lidí, abyste se mnou seděli u společné večeře, přál bych si vás hostit nejen o Vánocích. Přál bych si, aby se u mě lidé potkávali, aby se mnou pili víno, jedli uzené a plánovali budoucnost pro tuto zemi. Přál bych si rozpouštět pochybnosti a uzavírat spojenectví, přál bych si být mostem mezi těmi, kteří už spolu nemluví.

Přál bych si, aby zítra spadlo co nejvíc okovů, aby se dlouholetí nepřátelé objali, aby se zapomnělo na hlouposti a aby bylo odpuštěno co nejvíc provinění. Přál bych si, aby alespoň pro ten jeden vánoční den ztichly zbraně, zazněl zpěv a lidé byli bratry.

Pojďme pro to zítra udělat, co můžeme.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/pral-bych-si