Když se začaly objevovat zprávy o tom, že ruská armáda útočí na civilní cíle oprávněně mě to stejně, jako většinu ostatních, pobouřilo a hledal jsem vysvětlení pro taková rozhodnutí. Postupem času se ukázalo, že žádný z útoků nebyl veden proti civilním cílům, ale proti cílům, kde si v civilní zóně udělala ukrajinská armáda vojenská stanoviště, nebo skladovala vojenskou techniku, případně munici. Většinou stejně jako v mediálně známém případě z domu z pečovatelskou službou zdroj vedla ukrajinská armáda z takovýchto pozic palbu a ve chvíli, kdy tyto objekty začaly spojenecké armády LR (Luhanské Republiky), DR (Doněcké Republiky) a RF (Ruské federace) ostřelovat, svět obletěla zpráva o tom, jak agresor útočí na civilní objekty.

A stejný příběh, ale s výměnou rolí. Jednotky Wagnerovců, bojující na straně spojeneckých armád se údajně zabydleli na sportovním stadionu v oblasti města Stachanov. Na nikoho nestříleli, ani si nevytvářeli palebné pozice, ale podle zdoje byli příliš hluční a neopatrní, takže je tajné ukrajinské jednotky lokalizovaly, několik dní připravovaly akci a nakonec stadion rozstřílely zdroj. Ruské a Ukrajinské zdroje se rozcházejí v tom, kolik přišlo civilních obětí o život, ale v každém případě to nebyla nula! Když Ukrajinci zabijí své nevinné civilisty, kterým navíc mohou umožnit evakuaci, je to prezentováno jako hrdinský čin a na střelce je třeba pohlížet jako na hrdiny. Takže pokud kdekoli v civilní zóně projde ruský, nebo jiný nepřátelský voják, bez sebemenšího náznaku agrese, je Ukrajina v právu střílet do vlastních civilistů, ale když ruský voják opětuje palbu je to nelidské a přispěvatelé lobbystických médií se předhánějí v přívlastcích odsuzování takového jednání. Každý konflikt je špatný a žádná válka není dobrá. To by ale ještě nemělo znamenat, že se z uvažování lidí vytratí soudnost, smysl pro kritické myšlení a obyčejný selský rozum, který se na vysokých školách neučí.

L.L.