Vidlákovy kydy

Doufám, že víte, co děláte

Celý článek si můžet poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že naše republika těžko může být nějak extra suverénní, když nám tu skoro nic nepatří. Nemáme žádné české banky, nepatří nám většina strategického průmyslu, nepatří nám distribuční sítě a jak jsme zjistili v posledním půlroce, nepatří nám asi ani elektrárny, bez ohledu na to, co je napsané v obchodním rejstříku. Pokud nám něco patří, tak to pracuje pro Německo, kam také směřuje většina našeho exportu. Takhle to prostě je.

Tato situace nevznikla přes noc. Trvalo to třicet let. Začalo se privatizací, pokračovalo se privatizací, pak se přešlo na pravidla EU, pak se stále více začalo grýndýlovat a výsledek všichni vidíme. Pak stačí, aby zatelefonovala Merkelová a koalice mezi ANO a SPD se stala rázem nemožnou… Podobných věcí bude jistě celá řada, jen se o nich prostě nedozvíme. Naše reálná suverenita odpovídá naprosto přesně naší hospodářské síle. Vidíte to všude.

To neříkám, abych tady naprázdno lamentoval, jen prostě konstatuji skutečnost, že české hospodářství v největší míře řídí německé a francouzské korporace. Tyto korporace jsou samozřejmě globální, takže jejich zájmy přesahují zájmy Berlína či Paříže, ale vítr u nás prostě fouká ze západu a naše politika se točí podle tohoto větru.

Velký vliv u nás mají také Američané. Pro ně jsme henta „Nová Evropa,“ což v praxi znamená, že s USA spolupracujeme mnohem ochotněji, než třeba to Německo a Francie. Naši novináři jsou školení podle amerického střihu, naše média kopírují americká média (samozřejmě ta liberální), naši politici často za Američany říkají (a dělají) věci, které samotný americký prezident z politických důvodů nemůže vyslovit. Pamatujete na dopis osmi, případně na koalici ochotných?

Česká politika posledních třiceti let lavíruje někde uprostřed mezi americkým, německým, francouzským a unijním vlivem. Měli jsme tu pár zájmů i do jiných zemí – pořád máme velvyslanectví v Sýrii, Kellner ve své době podnikal v Číně a v Rusku, stavěli jsme elektrárnu v Turecku, spolupracujeme s Vietnamem… Ale samozřejmě pořád platí, že česká politika především reaguje na podněty od Scholze, Macrona, Timmermanse a Bidena.

Teď jsme si zvolili nového prezidenta, který ještě ani není inaugurován, ale už stihl naštvat Číňany, Němce i Francouze a celkem nepokrytě u nás jede americkou agendu. Ne, to také nevzniklo teď. Americké zájmy tu jsou dlouhodobě a jsou přesně takové, jak je Petr Pavel artikuluje. Ale když se podíváme a cvrkot posledních dní, tak je zřetelně vidět, že americký směr u nás v podstatě zvítězil. Trocha prostoru zbyla na Timmermanse a jeho zelenou agendu, ale nějak přestává zbývat prostor pro Německo a Francii.

Vystrčil už na Tchajwanu byl… A hladce tím zařízl Škodovku v Číně. Hele, nám to může být ukradené. My, obyčejní lidé, jsme z toho byznysu nic neměli. My jsme jim na ty investice vydělali nakupováním Fábií, ale zisky šly opět do Německa, protože Škodovku vlastní Volkswagen. Já vím, že nikdo tady ani nepípl, ale vsadím se, že to vrchní papaláše tam ve Wolfsburgu naštvat muselo. Přišli o hodně peněz a peníze jsou vždycky až na prvním místě.

Teď se chystá druhé kolo – na Tchajwan má jet Markéta Svetrová Dvousvetrová… Petr Pavel navíc mluví posílání stíhaček na Ukrajinu, Stoltenberg je prý příliš slabý, podpora Ukrajině by měla být prakticky neomezená, prostě to začíná vypadat, že ekonomicky jsme sice závislí na Německu, ale politicky se na to přestává brát ohled a stáváme se sice bastardy, ale americkými bastardy.

A tak já jen doufám, že to tam na vládě a v tom prezidentském týmu máte promyšlené. Že víte, co děláte. Že jste si to s transatlantickými bratry nějak ošéfovali a ti nějak zařídí, aby to Němce a Francouze nenaštvalo. V posledních dnech udělala naše zahraniční politika větší veletoč, než za předchozích deset let. Od koalice ochotných tu nebyla taková ochota jít s Američany do dalšího dobrodružství. Navíc i naše zdravotnictví začíná připomínat to americké. Je sice drahé, ale za to nedostupné.

Možná je to moje chyba…. koneckonců jsem jen Vidlák z vesnice, ale nějak nedokážu vidět žádné benefity tohoto chování. Jako, dostaneme od Američanů nějaké super ekonomické příležitosti? I když jsme uprostřed Evropy? Pomůže to naší zemičce k větší samostatnosti? Vrátí se nám nějaký průmysl? Nebo si ten německý průmysl u nás koupí Amíci a přivedou nás na nové trhy? Co dostáváme za to, že si likvidujeme vztahy s celou řadou zemí? Dostaneme nějaké lepší vztahy někde jinde?

A nebo jen zbytečně spekuluju a fakt to děláme jen kvůli hentěm civilizačním hodnotám? Přinášíme oběti kvůli lidským právům v Číně a Rusku… a zároveň je u nás postupně ořezáváme? Ve jménu hodnot, které sami nedodržujeme, se prostě propadneme na dno blahobytu?

Co má být výsledkem této politiky? Možná byste mohli udělat tiskovku a vysvětlit nám nějaká pozitiva. Kam chceme dojít? Co bude výsledkem? Protože za mě to vypadá spíš obráceně. Ve jménu hodnot, které přímo před očima přestávají existovat, ničíme i ty poslední zbytky funkčních věcí. Nejenže jsme kolonie… na to už jsme si zvykli, ale teď dokonce ničíme vztahy i s těmi, co z nás mají alespoň tu kolonii.

Vládo, uklidněte nás! Pojďte nám vysvětlit ten váš geniální plán na krásný svět, který pro nás chystáte.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/doufam-ze-vite-co-delate

Aleš Přichystal: O tom, proč náš občan stále hlasuje proti svým zájmům

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Také se stále nepřestáváte divit, jak voliči pravidelně volby od voleb hlasující proti svým skutečným zájmům, aby se následně další čtyři roky divili, co vše na ně díky jejich hlasům zvolená vláda připravila a jaké nové opatření omezující jejich spokojený a svobodný život zrealizuje? Je to pozoruhodné, jak velké množství našich milých spoluobčanů úspěšně pracuje na vlastní likvidaci.

Možná je to způsobeno tím, že průměrný občan nejen v naší zemi, ale obecně na celém na Západě, hlasuje zpravidla pro ty, pro které „by měl hlasovat“. Neschopnost pochopit a porozumět příčinným vztahům vede k tomu, že lidé často nejsou schopni porozumět důsledkům svého jednání. Z voliče disponujícího zdravým selským rozumem se stalo individum, co již překonalo jakoukoliv rozumnou potřebu používat vlastní rozum a dokonale se usadilo v pohodlné nevědomosti, které zcela klidně vnímá ničení, spokojeně žije v džungli vytvořené státní aparátem a technologiemi, a spokojeně tančí na svém vlastním hrobě. Přičemž vynakládá nemalou energii na to, aby našlo rozumné a pragmatické výmluvy, proč nemůže udělat něco pro svoji záchranu.

Potom zde máme početnou skupinu občanů, kteří k volbám z pohodlnosti nechodí a zařazují se tak do řad “mlčící většiny”, která de facto umožnila tento nebývalý úpadek naší země. Každý rok, každé volby, každý den jsme měli možnost volit a “něco” dělat, rozlišovat, co je pro nás lepší a co horší. “Mlčící většina” zvolila neodpovědnost, zvolila vlastní pohodlnost. Každý si musí vybrat, kam chce patřit. Zda do skupiny moudře rozhodujících a volících občanů, nebo do skupiny ignorantských konzumentů pohodlí a dosud trvajícího relativního blahobytu. Je to otázka moudrosti, je to otázka svědomí.

Na straně druhé musím uznat, že existuje – byť malá, ale moudrostí a rozhledem disponující – část občanů, kteří správně chápou, že volby v rámci současného režimu již žádné potřebné změny nemohou přinést. Tito vědoucí lidé pochopili zásadní skutečnosti, že do řídících struktur jsou zákulisními elitami dosazovány vydíratelné loutky, že tzv. „politická soutěž ve svobodných volbách“ je ve skutečnosti připravené divadlo, jehož výsledek je zfalšovaný na základě politické objednávky, přičemž požadované přijetí výsledků takto předem nastavených voleb ze strany veřejnosti je zajištěno použitím nástrojů k ovlivnění veřejného mínění, jako jsou podprahové informace v médiích, umělá tvorba hrdinů z bezcharakterních jedinců a podvodníků na straně jedné a diskreditace nebo dokonce kriminalizace nepohodlných kandidátů na straně druhé, falšování volebních průzkumů, atd. Teprve až si toto vše většina občanů-voličů uvědomí, potom se můžeme jako národ osvobodit z falešného bludu, že žijeme ve svobodě a demokracii.

Ještě jedna malá, ale důležitá poznámka na závěr. Byl jsem několika svými přáteli upozorněn, že stále je mezi námi početná skupina, která je stále přesvědčena, že prostřednictvím voleb a demonstrací lze dosáhnout změny. Rád tuto informaci šířím dál…

„Nemorálnímu systému nejúčinněji pomáháte, když posloucháte jeho nařízení a příkazy“
Mahátma Gándhí

Aleš Přichystal

ZDROJ:INFOKURÝR http://www.infokuryr.cz/n/2023/02/02/ales-prichystal-o-tom-proc-nas-obcan-stale-hlasuje-proti-svym-zajmum/

ivan hofman

Nesloží samopal, nehodí granát, ale jsou fascinováni válkou. Militantní generace vede svět do maléru

Celý článek si můžete posechnout v audio verzi ZDE:

29.1.2023

POHLED IVANA HOFFMANA S politiky, které máme, se válce nevyhneme a s vojáky, které dnes máme, a především nemáme, ji nemůžeme vyhrát. S těmito obavami se Ivan Hoffman dívá do budoucnosti, která čím dál reálněji počítá s konfliktem proti Rusku.

Nic nenasvědčuje tomu, že by na Ukrajině hrozilo příměří. Podpora NATO Kyjevu zjevně není taková, aby Ukrajinci porazili Rusy, ale umožňuje Ukrajině oddálit porážku. Zda se jedná o válku do posledního Ukrajince, anebo se bude válčit i po té, co už bojeschopní Ukrajinci dojdou a NATO je nahradí z vlastních zdrojů, to nám politici neříkají. Vojáci ovšem s tou druhou možností počítají. Dojde-li k válce mezi NATO a Ruskem, profesionální armáda podle náčelníka generálního štábu stačit nebude a bude třeba mobilizovat. Rusové už mobilizují, protože situaci si vyhodnotili tak, že na Ukrajině už s NATO bojují.

Když politik vyvěsí bilboardy, že nezatáhne zemi do války, dostane za uši, že straší občany válkou. Když náčelník generálního štábu řekne, že je nutné, aby se do obrany zapojila celá společnost, nejen armáda, dostane za uši, že to netakticky prozrazuje před volbami. Jenomže voják je realista, nepočítá s mírem. Je mu jasné, že ve válce budeme cílem a o naši bezpečnost se budeme muset postarat sami, nikdo to za nás neudělá.

Je na čase začít brát válku vážně v tom smyslu, že s politiky, které máme, se jí nevyhneme a s vojáky, které dnes máme, a především nemáme, ji nemůžeme vyhrát. Kde se za této situace bere fascinace válkou, militantní rétorika médií toužících po vítězství nad nepřítelem a oslavujících hrdiny v předem prohraných bitvách? Jak se stalo, že nevadí smrt? Odpověď bude ve střídání generací, které mír vnímali jako cosi cenného, nesamozřejmého, generacemi, kterým mír nic neříká.

Moje generace má důkladný vojenský výcvik. Ve válce se zabíjejí nepřátelé a my jsme se naučili, jak se to dělá. Proto asi jsme byli pacifisté. Mluvím o době, kdy jsme měli politiky, se kterými nehrozila válka, přestože jsme byli armáda, která by ji vyhrála. Dnešní, militantní generace, které postupně získaly vliv v médiích, politice, v akademických či kulturních institucích, ale ovládly i Evropský parlament, mají nakročeno do pořádného maléru.

Fascinace válkou, spojená s potřebou nepřítele, jež našla svůj aktuální výraz v touze Evropanů zničit Rusko, je programem generací, kterým chybí důkladný vojenský výcvik. Je to sen lidí, kteří nevědí, jak se to dělá, když je ve válce třeba zabít člověka. Nesvedou rozebrat a složit samopal, ani odjistit a hodit granát. A už vůbec nejsou připraveni na to, že ve válce mohou přijít o nohu, anebo o život.

Dnes si už nikdo nevzpomene, že původním důvodem evropské integrace byl mír. Šlo o nápad, že Němci a Francouzi se nebudou zabíjet, když spolu budou podnikat a obchodovat. Podle této logiky se s Rusy budeme zabíjet proto, že pro nás nebylo dost dobré s nimi podnikat a obchodovat, a tak jsme si na ně vycvičili a vyzbrojili Ukrajince… Nemá cenu to mladým vysvětlovat. Začnou šermovat evropskými hodnotami. Právem se bránit. Nutností čelit zlu…

Až po válce, nikdy ne před ní, se ukáže, že o žádné hodnoty nejde, že ve válce jde vždycky jenom o tři věci: O život, o smrt a o peníze.

ZDROJ: Parlamentní listy  https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Neslozi-samopal-nehodi-granat-ale-jsou-fascinovani-valkou-Militantni-generace-vede-svet-do-maleru-727598

 

Tahle noc nebude krátká

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

BLOG – Ilona Švihlíková píše o hlubších změnách v politice a ve společnosti, které spustila prezidentská výhra generála Pavla.

Prezidentské volby mohou předjímat změnu režimu v České republice, včetně podobného rozpolcení, které známe spíše ze Spojených států. Míra vypjatých emocí, nenávistí ve společnosti dosáhla vrcholu. Však se na ní také vydatně pracovalo, protože jen velké emoce by dokázaly na Hrad dostat bývalého komunistického rozvědčíka. Nutno dodat, že jeho kampaň byla výborně vedená, zahraniční poradci odvedli skvělou práci.

Na straně druhé platí, že Andrej Babiš nikdy nebyl „prezidentský materiál“ nehodí se na tuto funkci ani psychologicky svou podstatou cholerika a mikromanažera. Strana generála Pavla (či spíše strana zahraničních vojenských zájmů, která si vybrala tohoto důstojníka) měla volby vyhrané dlouho dopředu, protože se jí za vydatné pomoci většiny médií podařilo přerámovat volby do formy referenda o Babišovi, jak přesně popsal Oskar Krejčí.

Vítězství Babiše by s velkou pravděpodobností nevedlo k rapidně odlišným reálným politickým výsledkům. Andrej Babiš nebyl schopen (a možná ani ochoten, koneckonců, kdo u byznysmena očekává lovení bobříku odvahy?) učinit zásadní kroky ani u České televize, jejíž zpravodajství a informování o volební kampani se slušnými slovy nedá komentovat, ani v kauze Vrbětice, a koneckonců ani na evropské úrovni. Téma míru si Babiš uchopil pro druhé kolo, když mu jeho marketéři prozradili, že „jeho“ voliči nechtějí válku, do té doby pro něj nehnul ani prstem.

Lidový humor /užijme si ho, možná je to na dlouhou dobu naposled/ okomentoval situaci jako souboj civilní a vojenské rozvědky, samozřejmě s oceněním skvělé kádrové práce KSČ. Zatímco Babiš je podnikatel, zakotvený v ČR (má tu tedy pragmaticky své ekonomické zájmy, což nutně ale nemusí být vždy na škodu) a operuje celý svůj život v modu „co za co“, pak Petr Pavel funguje v modu „dávám rozkazy, plním rozkazy“, jen se u něj měnily ty strany, vůči kterým byl tento jeho modus operandi aplikován. Z hesla „řád a klid“ mi jde mráz po zádech, protože si vybavím buď německé „Maul halten und arbeiten“, nechvalně proslulý „klid na práci“, případně český upgrade Pinocheta. Proč tolik lidí heslo a potažmo generál oslovil?

Jednak je za tím již uvedená nenávist, pilně a dlouho živená, vůči Babišovi. Médiím se podařilo Babiše vykreslit jako nepřijatelnou postavu, jako čiré zlo (k manicheismu v české politice se ještě dostaneme). Nechci podceňovat vliv médií, ale je to jen část vysvětlení. Druhé vystihl Oskar Krejčí, když popisoval chaos v západních společnostech. Letošní Davos to jemně nazval „polykrize“, ale obsah je tentýž: Západ sám sobě způsobuje jednu krizi za druhou, nedokáže je řešit (na Davosu se dokonce hovořilo o krizi demokracie!), občané tuší, že jejich děti se budou mít hůř než oni, staré vzorce se rozpadají, jsou tu nové velmoci… Je toho zkrátka všeho moc a vůbec to nezodpovídá tomu západnímu ideálu, ke kterému se musíme halasně hlásit (trapné heslo „patříme na Západ“ je jen vyjádřením touhy po zakotvení v něčem, co přestává existovat, zoufalé volání po bezpečném bodě ve stále více chaotickém světě). Jenže většina lidí tohle nechce a neumí přijmout, je to pro ně psychicky nesnesitelné. Potřebují narýsovaný jasný svět, bez ambivalenci (které tak skvěle vystihla Veronika v článku). Kdo jiný by jim měl takovou jistotu, přehlednost dodat, když ne pan řád a klid generál? Touha zakázat, ba co víc zadupat do země protivníka, umlčet, zastřelit ho, je tak nutnou psychickou potřebou – jen pak zase dostane svět smysl, když v něm nebudou tyhle rušivé elementy, které „kazí děti a naši mládež.“ Černá a bílá, dobro a zlo, a svět je jasný a přehledný, stačí jen být na správné straně dějin a vše půjde samo…

Slova neúspěšné kandidátky, mladé a pohledné Nerudové o tom, že Babiš je zlo, tak reflektuje tuto potřebu, zařazuje ji mezi „tu správnou stranu“ a zároveň ukazuje, jak hluboko se do české politiky zadřel havloidni manicheismus. Kde jsou ty časy, kdy byla politika o zájmech jednotlivých skupin! O výši daní, poskytování veřejných služeb či trhu práce. Jakmile do politiky vstupuje „dobro a zlo“, pak přepínáme do fungování „bezvýhradná podpora x bezvýhradná nenávist“, což nyní překvapivě zjistil takový Michael Kocáb. Nejde o dohadování se, kompromisy a vyjednávání, jde o boj, zničení, drtivé vítězství. Druhá strana musí být nejen krátkodobě zničena, musí být zcela delegitimizována, ti, co ji podporují, nejsou lidé, jsou to – dezoláti, sráči, russáci, svoloč, musí být vyhubeni z povrchu zemského… jen tak může Dobro zvítězit.

S vítězstvím Pavla se tedy  změní politická situace. Jeho vítězství je zároveň dokladem toho, že česká společnost se v míře hysterie, nenávist, a ochoty sáhnout k násilí rapidně přibližuje svému velkému vzoru – USA. V USA už se politické příkopy přelévají do rodinných vztahů, typu „opovaž se domů přivést republikána, nebo kamaraď se s tím demokratem a vyženu tě z domu. V ČR má konflikt silnou generační dimenzi a projevuje se ve formě „jestli bude bába volit Babiše, už nikdy neuvidí vnoučata.“ Není překvapivé, že v takové společenské atmosféře v USA roste pravděpodobnost občanské války, podpořená navíc značným rozšířením zbraní mezi obyvatelstvem.

V českých zemích mezi lidmi tolik zbraní není, ale staletími trénovaná schopnost udavačství, lynčů, ostrakizace dostává nové, široké pole působnosti. Projevy vidíme nejen v „diskusích“ např. na Novinkách (nedoporučuji, je to jako prodírat se fekáliemi), ale např. také ve školství, kde roste udavačství ze strany žáků, případně jejich rodičů. Dějiny ČR nabízejí široké pole zkušeností zbavení se protivníků, počínajíc vyhnáním ze země, popravou na Staroměstském náměstí konče řáděním Bobliga, bachovským absolutismem, či výzvou gestapa, aby Češi tolik neudávali, protože to nestíhají zpracovat. Nyní si tedy otestujeme další fázi tohoto věčného procesu, kdy, slovy politruka z dnes nadmíru aktuální knihy „Říkali mu Terazky“, naši noví uvědomělí budují „nový, spravedlivý řád a kdo to nepochopí, toho zavřou.“

V takové, prorežimními médii opečovávané atmosféře, není možné, aby se kandidát sešel se svými voliči (s těmi dezoláty), je třeba mu v tom bránit. Násilí je nejen možné, je dokonce vhodné, aby Zlo bylo zastaveno. Pokud je „zlému“ kandidátovi vyhrožováno, může si za to sám, kdyby měl názory, postoje jako my, správní, pak by se mu to nestalo!  V takové atmosféře je nutné „zlé“ lidi vyhodit z práce a stejně tak je přeci nutné „korigovat“ informace a potírat ty, kteří dějinně stojí na straně kacířů a odmítají být „korigováni.“

Pětikoalice je v tuto chvíli silnější než kdy dříve, protože ovládá všechny mocenské složky (Hrad, obě komory Parlamentu, vládu), většinu médií (o zbytek se postará připravovaný zákon o cenzuře), a také Ústavní soud (do kterého budou brzy jmenováni noví soudci). Přidejme k tomu pouliční jednotky Milionů chvilek, které lze využít v potyčkách či jako „trénink“, doprovázený pobytem zahraničních vojsk v kontextu slov o „výběrové mobilizaci.“

Česká politická situace je navíc specifická tím, že se jí zcela rozpadly struktury, které by snad mohly být protiváhou pětikoalice. Psát o šmardovské sociální demokracii je dnes už trapné. Hnutí ANO s velkou pravděpodobností stojí před rozpadem, protože členové hnutí do něj nevstoupili proto, aby prohrávali volby. Nemluvě o tom, že ideové zaměření většiny viditelných členů bylo vždy a la ODS, a jakés takés sociální cítění hnutí projevovalo jen díky politickému citu svého majitele. Pusto, prázdno, kde nic tu nic, tak vypadá „opozice“ po česku. Postavit něco nového bude úkol nadmíru těžký, a ledaskoho asi napadne, že emigrace je lepší varianta. Leč, nemylme se, procesy jako v ČR /liší se míra hysterie, ochoty použít násilí atd./ probíhají ve většině tzv. západních zemí.

Jakákoliv opozice, která se bude (?) formovat, má před sebou nesmírnou těžkou práci, komplikovanou tím, kolik z jejich možných představitelů skončí v kriminále. Tahle noc nebude krátká…

ZDROJ: ARGUMENT https://casopisargument.cz/?p=48153

Vidlákovy kydy

Po prohrané bitvě

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

28.1.2023

Je dobojováno, jasným vítězem voleb je Petr Pavel, který získal víc než 58% hlasů. Andrej Babiš získal víc než 41%. Není o čem spekulovat, není důvod něco zpochybňovat, výsledek je nad slunce jasnější. My si musíme říct, co Pavlovo vítězství znamená a co nám to všem přinese.

Začnu barvotiskovou příhodou. Včera ráno jsme si picli prasátko, pěkně si ho paříme, škrábeme štětiny… a najednou telefonát. Policie. Prý abych se dostavil v příštím týdnu na stanici, protože moje psaní už natolik leží někomu v žaludku, že se to dostalo až k nim. Ne, žádné detaily nevím a asi se je ani nedozvím. Ale je to taková pěkná symbolika. Prezidentem se stal generál a nad blogery se smráká. To vše v jeden den.

A to je první výsledek voleb. Generál Pavel se nijak netajil, že bude klidu a řádu dosahovat zasahováním proti těm, kteří dělají problémy, kladou nevhodné otázky, mají pochybnosti o směřování naší země a chtěli by to jinak. Fialova vláda chce přesně to samé. Jedna a jedna jsou dvě. V tomto ohledu zřejmě Pětikolka nebude na nic čekat a generál také ne. Brzy už si policie nebude zvát blogery na stanici, ale dojde si pro ně se zatykačem.

Budu muset maličko přehodnotit své úmysly s distribucí mé knihy. Původně jsem s ní chtěl objet republiku, ale nějak si nejsem jistý, jestli to vůbec ještě stihnu. Vy, co jste mě podpořili a chcete moji knihu, tak si ji budete moci vyžádat pro zaslání domů. Již brzy ve vašich kinech…

Druhým výsledkem voleb je celkem unikátní situace, kdy jedna víra ovládla v podstatě všechny mocenské instituce v zemi. Na jednu stranu je to pro nás průšvih, na stranu druhou se poprvé od revoluce nemůže vláda vymlouvat na sněmovnu, senát, ústavní soud nebo prezidenta. Všichni táhnou za jeden provaz, mají všechnu moc a tedy i všechnu odpovědnost.

Třetím výsledkem voleb je potvrzení stávajícího stavu, který se projevil už v parlamentních volbách, ale dal se ještě svést na milion propadlých hlasů. Komunální a senátní volby už ukázaly, že se jedná zřejmě o trend, ale ještě se to dalo brát jako náhoda. Volbu prezidenta bychom už měli brát vážně a nemá smysl se na něco vymlouvat. Celkem jednoznačně se ukázalo, že v této situaci není jak vyhrát.

Řekneme si pár faktů:

Volební účast byla o dvě procenta vyšší, než v prvním kole. O cca 140 tisíc voličů. Andreje Babiše v podstatě volili všichni jeho voliči z prvního kola, pak i všichni voliči Jaroslava Bašty a ještě získal 200 tisíc dalších voličů, kteří buď k volbám v prvním kole nepřišli a nebo volili někoho z ostatních kandidátů.

Pokud to budu brát takto, pak babišova kampaň měla logiku. Babiš o nic nepřišel, získal všechny voliče od SPD, přesvědčil 140 tisíc voličů navíc, aby přišli k volbám a volili ho… a ještě posbíral nějaké drobky u ostatních kandidátů. Vzhledem k tomu, jakou kvadraturu kruhu museli jeho marketéři řešit, tak neodvedli vůbec špatnou práci. Dokázali navýšit babišův výsledek z prvního kola. Ale stejně nebylo jak vyhrát.

Z tohoto hlediska vlastně vůbec nevadilo, že Babiš mluvil o Gerasimovi, jako o vrahovi, byl poměrně hodně protiruský a byl proti Okamurovi. Stejně posbíral jeho hlasy. A pokud je neposbíral, tak místo nich dostal hlasy středových voličů, kteří mu ztrátu hlasů z SPD bohatě vyrovnali. Veľký Bocian hrál vlastně docela dobrou hru, ale měl od začátku nedostatečné karty. Většinový volič nám nevěří, že jsme na pokraji války, nevěří, že se chystá jejich ožebračení a nevidí problém v omezování svobody slova. To je prostě realita. Babišova kampaň se dostala do každé domácnosti, ale s 58% voličů to nehnulo.

Na druhou stranu, díky výrazné Babišově prohře utekl Okamura hrobníkovi z lopaty. Může teď klidně vyhlásit, že to od začátku věděl, že mu bylo jasné, že oligarcha agrobaron nikdy nevyhraje, protože Babiš není autentická opozice, tou je pouze a jedině SPD a Babiš prostě není cesta. Může dodat něco o tom, že kdyby byl Pavlovým soupeřem Bašta, mohlo by to vypadat úplně jinak. Prohra Babiše značně neutralizuje chyby, které SPD před vlastní volbou udělala.

Tato volba prostě ukázala naše limity. Jestliže v minulých prezidentských volbách liberální demokracii chybělo pár desítek tisíc hlasů, teď už jim jich asi sedm set tisíc přebývalo. Když si vezmete, že za těch pět let zemřelo cca 500 tisíc lidí a nových 500 tisíc lidí dospělo a dostalo volební právo, tak máte celý volební výsledek bez problémů vysvětlen. Je nás prostě míň a zatím to na větší změnu smýšlení ve společnosti nevypadá.

Babiš může pokračovat v tom, čemu sám pomáhal teď během volební kampaně – může se stát hegemonem opozice, hlasem chudších lidí a seniorů, může se rozkročit směrem k alternativě, i k SPD. Ale i pokud to bude dělat dobře, nikdo ho nepřibere do hry. Bude mít svých 40% (nebo ANO a SPD budou mít spolu 40%), ale to nebude stačit na vládu. Těch zbylých 60% prostě volí současné směřování a naše síly jsou prostě menší, Halík… jsou kurva menší.

Nebo se Babiš může snažit dělat to, co dělal předtím, než si uvědomil, že se bez širší podpory prezidentem nestane. Být zase středovým hnutím. Ale jeho osoba je pro pětikolku tak nepřijatelná, že by musel udělat předsedu hnutí z někoho jiného a sám se z politiky stáhnout a řídit to odněkud ze zákulisí.

Obě cesty hnutí ANO neskýtají žádné velké možnosti. Pokud ANO bude autenticky opoziční, tak může mít 40% hlasů, ale nikdo ho nevezme do vlády. Nebo bude středové, má šanci se sblížit s ODS, ale zároveň přijde o radikálnější voliče, bude slabší a stane se takovými druhými Modroptáky. Se vším, co to bude obnášet.

Dovolím si jednu dlouhodobou věštbu – pokud se ve společnosti nějak rapidně nezmění nálady, tak hnutí ANO sice možná vyhraje příští parlamentní volby, ale bude zase v opozici. Změna u nás nastane jedině tak, že se celá současná koalice strašlivě zdiskredituje a nebo se tu objeví nějaká jiná strana, která dokáže svým programem sebrat Pětikolce skoro milion voličů a zároveň dokáže spolupracovat s Babišem (případně i s SPD), což považuju za naprosté sci-fi.

Tyto volby podle mě ukázaly, že radikalismus na naší straně spektra nemá žádný smysl. Soutěžíme o stále stejné voliče a ani velmi vyhrocená kampaň a velmi vážná témata na tom nic nezměnila. Ani válka za humny na tom nic nezměnila, ani vysmátý ksicht Blyštivého Péti na tom nic nezměnil. A budu si muset promyslet, jestli má smysl jakékoliv další demonstrování. Pětikolka potvrdila, že má většinu. Za takových okolností bychom nejspíš byli totéž co Milion chvilek.

Babišův volební výsledek prostě ukázal čtyřicetiprocentní limity opozice a dokud se nevyplní všechny ty dezinformace, o kterých jsme mluvili, tak se se na těchto limitech nic nezmění. V této chvíli nám zbylo jedno jediné – kus té jednoty, která tu v posledních dvou týdnech vznikla. Byli jsme si schopní podat ruce a shodnout se na kandidátovi, který rozhodně nebyl bez vady. Měli bychom si to hýčkat.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/po-prohrane-bitve

Vidlákovy kydy

Souboj herezí

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

28.1.2023

Blog – převzato z blogu Vidlákovy kydy

Dnes se to celé rozlouskne. Brzy odpoledne budeme vědět, kdo volby vyhrál a stane se na příštích pět let naším prezidentem. Všechno už bylo řečeno, voliči se rozhodli. Hlasy pak sečte volební komise ručně a vyvěšené výsledky je možné překontrolovat. Mluvit o volebních podvodech nemá smysl. Ano, stávají se chyby, jako když v jednom obvodě v Brně sečtou víc hlasů, než kolik přišlo voličů, ale že by někdo dokázal ovlivnit výsledek voleb tím, že by rozpečetil v noci stovky uren a vyměňoval v nich volební lístky, to je poněkud mimo realitu. Dostal jsem vícero zpráv od svých čtenářů, že si dali práci a po prvním kole ve svém okrese překontrolovali některé vyvěšené volební výsledky a všude to sedělo.

Já musím říci, že jako orákulum teď selhávám. Fakt nevím, jak to dopadne a cvrkot na mém blogu, který mi byl vždycky dobrým vodítkem, mi tentokrát nic nesignalizuje. Takže se nebudu ztrapňovat nějakým odhadem. Netroufnu si ani říct, jestli budou výsledky těsné a nebo uvidíme výrazné vítězství jednoho kandidáta. Proto si jen popíšeme, co jsem během kampaně viděl a co jsem neviděl.

Letošní druhé kolo voleb bylo v podstatě soubojem herezí. Dualismus proti chiliasmu. Petr Pavel zdůrazňoval dualistické pojetí dvou světů – toho správného, kde žije on a toho špatného, kde žije Babiš. Svět dobra a svět zla. Lidé na to reagovali. Svět dobra se (nejen) rétoricky pustil do těch zlých. To tak bývá…. palte a řežte, Bůh si rozpozná své věrné… Andrej Babiš zase chiliasticky zdůrazňoval, že když nebude zvolen on, bude to konec světa, protože vláda dostane možnost dokončit svoje plány s ožebračováním tohoto národa. I na toto lidé reagovali a někdy jsem měl pocit, že se vlastně máme dneska odpoledne sejít v bílých pláštích na vrcholu Řípu a tam čekat na apokalypsu. To je totiž to jediné, co si troufám předpovědět… i když jdeme volit Babiše, jsme připraveni na to, že to nedopadne.

Největší fór je v tom, že obě hereze jsou letos pravdivé. Svoboda slova jde do kytek, Paveljugend sbírá v Jablonci i Děčíně první zkušenosti, jsme na hraně přímého zatažení do války, brzy budeme ukrývat uprchlé Ukrajince, aby nemuseli doma do mlýnku na maso… všímáte si, jak se během dvou měsíců plynule přešlo od ukrajinské ofenzívy proti Melitopolu a Krymu k ruské ofenzívě v Doněcké oblasti či proti Záporoží? Aneb, není to obr Koloděj, je to princ Jasoň. ERÚ potvrdil, že lidi nezvládají platit své účty za energie, ale Němci dokázali sehnat dost plynu a zásobit i nás… zatím. Ale nic to nemění na tom, že jsou to pořád hereze a jak se začnou zhmotňovat, tak je vždycky zaděláno na průšvih.

Letos totiž v kampani úplně zanikly jakékoliv umírněné středové proudy. Před pěti roky bylo možné v komentářích najít celou řadu příspěvků, které se snažily posuzovat kandidáty tak nějak objektivně. Dělali jsme to i my na Kydech. Byl to tehdy velký souboj, ale ještě o nic nešlo. Letos jsem zaznamenal pouze Moniku Čírtkovou a Dana Vávru. Ti jediní ještě včera vypadali, že mají nadhled a nedělají z toho ani válku světů ani konec světa. Hlas Michala Kocába, že nemůže volit ani jednoho kandidáta, či hlas Svobodných, to vše v podstatě zaniklo ve vyhrocené diskusi.

V kampani jsem prakticky neviděl žádné pozitivní momenty. Jen chyby. Nezaznamenal jsem žádnou výraznou situaci, kdyby by se jeden kandidát odpoutal od druhého a i jeho odpůrci by mu přiznali, že byl dobrý, nebo že by se mu povedla debata, případně, že svého soupeře přehrál s rozdílem třídy. Letošní volba není o tom, že by někdo svým umem vyhrál, ale spíš o tom, že někdo si to svými chybami (i chybami jiných) prohrál.

S úsměvem vzpomínám, jak Zeman před deseti lety musel vyrábět téma do voleb z kanálu Dunaj-Odra-Labe… to byly zlaté časy, když se řešilo, jestli to je, nebo není dobrý nápad. Letos byla témata mnohem přímočařejší – Mír vs. válka, dezoláti vs. lepšolidi, evropská solidarita vs. vysoké ceny energií, referendum o vládě (už druhé), svoboda slova vs. boj proti dezinformacím, Praha a láska proti vsi a nenávisti, dobro proti zlu…

Jak říkával kdysi na svém blogu Petr Kubáč – co lidi chtějí, to taky dostanou – ta témata nejsou falešná. Jsou skutečná. Skutečně se hraje o to, co v kampani zaznělo. Kdyby to lidi nezajímalo, tak to do debaty nikdo nebude vnášet. To platí především pro ty, kteří se cítí být neutrálními a chtějí hlasovat prázdnou obálkou. Ten boj se stejně odehraje, protože je na něj založeno. Teď se odehrává ještě pořád pomocí volebních hlasů. Bude-li se odehrávat pomocí rvaček nebo kulek, k čemu vám bude neutralita, když se dostanete do obousměrné palby? Přemýšlejte o tom. Petr Hampl správně poznamenal, že volby nevytvářejí politikovi moc, ale jsou měřítkem moci. Pomocí voleb nekrvavou cestou zjistíme, kdo by u nás vyhrál občanskou válku. Tak u urny nepoužívejte slepé náboje.

Já mám dnes doma další zabijačku… v době vyhlašování výsledků budu zřejmě zrovna plnit jitrnice a jelita. Reakci na výsledek samozřejmě napíšu, ale určitě nevyjde s předstihem. Tipovat nebudu, netroufám si ani na odhad rozdílu hlasů mezi vítězem a poraženým, jen zopakuji, že letos o vítězi nerozhodne kandidátův výkon, ale spíš chyby, které ten či onen udělal.

V následujících dnech si to podrobně rozebereme.

ZDROJ: https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/souboj-herezi

kampaň

Dalši kampaň za nama. Polityci se směju, z lidi kape krev

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog – převzato z blogu Ládi Větvičky

26. 1. 2023 
Mam taky divny pocit, že nam to robi schvalně. Od roku 2010 do roku 2030 su enem dva roky, kdy nebyly a nebudu jakesik hlupe volby. Prezident, parlament, senat, eurosajuz, kraje, obce a ja nevim co všecko.

A do teho bilbordy, reklamy na kandydaty, reklamy proti kandydatum, volebni schuze, vlajky, fangličky, neustala propaganda v medyjach…

Bolševik robil raz za štyry roky volby, kere žadnyma volbama nebyly, ale stejně tam člověk musel valit, jinak by se člověk nedostal ani do Chalupek, ne tak na Krk. A tihle novi šašci zas přišli ze systemem, kery ma každeho znechutit, bo ma pocit, že ten volebni hnus každeho 1. ledna začina, ale nikdy nekonči.

Mame teho zapotřebi? V zitřejšich volbach budeme vybirat mezi Losnu a Mažňakem, komunystu nebo komunystu, ulizanym Fantomasem nebo proradnym Netopyrem. Z lidu kape krev, jak su všeci rozhadani. Hadaju se v rodinach, hospodach aji na naměsťach. Čert nam byl dlužny taku cypovinu jako prezidentske volby. Kdyby byla veřejna volba prezidenta před sto rokama, Masaryk by nikdy neprošel. Měl vroubky u naroda, a to se neodpušťa.

Přitem jaky je rozdil mezi kandydatama? Jeden byl agentem Moskvy a Wošinktona, druhy se schazal s bolševicku policiju, s keru se ten prvni schazal už z pryncypu věci. Jeden jak druhy. Tuž jak ma člověk rozhodnut? Zkuste si řict – dal bysem svoju dceru zelene gumě, kera robila pro obě strany? Ale je zas tak hezky oblečeny, pysk vystajlovany, fajně lingvistycky vycvičeny, nerobi skoro žadne chyby. Anebo bysem dal dceru mezinarodnimu obchodnikovi, kery neumi pořadně česky, plete pate přes devate, dojebal tuto republiku tajak žadny jiny? Ale co když ten prvni ju dojebe ještě vic, až se dostane ke korytu? V životě v polityce nebyl, jedine, co umi, je vydavat rozkazy. A hlavně je přijimat.

Tuž, těžka volba.

Je třiatřicet roku po plyšaku, kdy došlo k pokojnemu předani moci od komunystu k tym komunystum pravdolaskařskym.

Představte si, že třiatřicet roku po valce, v roce 1978 se do Německa vracaju dva chlopi. Oba dva byli v NSDAP, ale to byl v te době taky zvyk pro ty, keři chtěli čehosik dosahnut. Jeden robil pro firmu s chemickyma produktama, řekněme BASF. Nic zleho nezrobil. Pravda, stykal se se sudruhama ze strany, ale to se tak nějak tenkrat robilo. A su tam jakesik nejasnosti s financovanim jakehosik Orliho hnizda. Nebo jineho fogla, to neni podstatne.

Druhy robil pro Abwehr. Byl už dobře vycvičeny pro vysazeni v tylu nepřitela, ale jak na potvoru, valka skončila. Co fčil? Držet se přisahy bude znamenat ztratu naprosto všeckeho. Mohl by maximalně tak hlidat vrata v ulici Polityckych vězňu. A tak zapomina na přisahu a přeběhne na druhu stranu. Na tym přece neni nic špatneho. Je mlady, ma znalosti, tuž byla by škoda, aby šel kajsik hazat lopatu. A tak přebiha na druhu stranu, proti kere byval cvičeny.

A po třiatřiceti rokach se potkavaju, aby se jeden z nich stal řišskym kancleřem.

Těžka volba, co?

Tuž utřete si krev z rozbitych pysku, jednemu z nich to hoďte, zaplaťte přišerne ceny za eletryku, plyn, žradlo, poděkujte politykum za inflaci, kera vam enem za loňsky rok ukradla z uspor okolo 20% a přišti rok vas čeka podobna šaškarna.

Taky divny smich je slyšet ze zakulisi, že? To se vam fialova sebranka směje a těši, až po volbach rozjede tu svoju rakušacku maškaradu naplno. Bo jestli zme ve valce, jak tvrdi jeden z kandydatu, pak si chystejte neenem peněženky, ale aji maskače.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Poruba

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797263

větvička

Dvakrat zme si postavili do čela generala a přišly zle dny. Zrobime to po třeti?

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

25. 1. 2023 

Blog – převzato z blogu Ladislava Větvičky

Poprve se postavil general do čela vlady v roce 1938. Podruhe se dostal general do funkce prezidenta v roce 1968.

Aji když se rozjařeny lid radoval, bo v tom viděl šanci na lepši vyvoj, velice rychle nasledovaly největši prusery v našich dějinach.

V roce 1938 po protestach lidu byl do čela vlady postaveny legionařsky hrdina, general Syrovy. Lid se zklidnil a myslel si, že s generalem bude všecko lepši. Bohužel, general byl enem loutka v Benešovych rukach. Neodvolal souhlas předchozi vlady s odstoupenim pohraničnich uzemi Německu a tak po tydnu ve funkci mohl enem tak čumět, jak Němci se suhlasem předchozi československe vlady a pod dozorem Francuzu, Britu a Italu zabiraju uzemi, kera po tisic roku patřila k zemim Koruny česke.

V roce 1968 byl zvoleny prezidentem general Svoboda, legionařsky bojovnik, hrdina prvniho aji druheho odboja. Po cele řadě pozityvnich kroku při podpře reformniho procesu se ještě zasadil o zachranu internovanych polityku, odvlečenych do Sovětskeho svazu, pak už ale nedokazal překročit svuj stin. Podilel se na přijeti kapitulačniho Moskevskeho protokolu, na druhu stranu se po skončeni jednani odmítl vratit do Prahy bez Františka Kriegla, kery Moskevský protokol odmítl podepsat. Pak už nasledoval enem podpis obuškoveho zakona v srpnu 1969, neschopnost zabranit masivnim čistkam a umrtveni života ve společnosti a neschopnost přibrzdit normalizaci.

Takže fčil se nam do vedouci funkce hlasi třeti general, hrdina boju z Jugošky, prověřeny kadr z Moskvy i Washingtonu, pokud mu to teda hodite.

Přemyšlajte dobře, abychom si to pak nemuseli hodit my.

Ladik Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil, Praskly hrad

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=797239

Vidlákovy kydy

Jak to tenkrát bylo

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Blog-převzato z blogu Vidlákovy Kydy

Prezidentská volba na pozadí války, deindustrializace a zbídačení chudších vrstev národa. Prezidentská volba v zemi, která je největším exportérem elektřiny, ale zároveň má nejvyšší ceny za energie na světě. Prezidentská volba v době projednávání zákona o dezinformacích, který ukončí svobodu slova v této zemi. Prezidentská volba v národě, který je rozdělen na Prahu a lásku proti vsi a nenávisti. Alespoň takhle to říkají v Praze. Prezidentská volba, o které se dá tušit, že bude na dlouhou dobu poslední svobodná.

Takřka všechno se už stalo. Dávno. Podepsanými lišáckými smlouvami, kterým nikdo nerozuměl a za které jsme dostali trochu pozlátka a skleněných korálků. Přijetím složitých zákonů, kterými jsme se nechali uvázat na stále kratší řetěz. Jsme země, ve které nám už skoro nic nepatří, ale přesto to polovina národa ještě nevidí, i když platí za elektřinu velmi lichvářské ceny. Zůstávají poslední žalostné zbytky kdysi slavného průmyslu i zemědělství. Poslední zbytky majetku v českých rukách. Poslední zbytky intelektuálů, kteří se ještě neodrodili a nesklonili koleno před Baalem. Všechny státní instituce jsou už na té správné straně, zbývá poslední. Mocensky nepříliš významná, ale s velkou symbolikou. Pražský hrad. Volební bitva vypukne zítra.

Jsem daleko od pravdy, když řeknu, že až to v sobotu skončí, dost se toho změní? Bych byl proto rád, aby se nezapomnělo na tu poslední chvíli před bitvou. Dovolte mi proto tuto švejkovsky patetickou zprávu.

Na jedné straně pole tu máme velkou armádu pod vedením generála. Postavil se pod korouhev svého skutečného pána. Vlaje nad ním velká a nezdolná vlajka NATO. Po jeho pravici stojí šedá eminence Kolář, který dohlíží, aby generál jednal podle pokynů z Washingtonu a postaral se, aby pro tuto bitvu mělo vojsko vše připravené. Zámořští páni nešetřili penězi ani vlivem. Po generálově levici stojí Pavel Řeporyjec Novotný, šašek a provokatér, který je si tak jistý vítězstvím, že už dopředu prozrazoval plány na výměnu českých obyvatel za ukrajinské.

Kousek víc vzadu, aby to nebylo moc vidět, vlaje zástava vlády. Na praporu je vyobrazena vysmátá tvář Blyštivého Péti, který je jen krůček od největšího triumfu mezi všemi porevolučními premiéry. Žádný lokaj mezi Čechy to nedotáhl dál než on. Neschopný hospodář, hrbící se před Verhofštatem, získal za pomoci médií sněmovnu i senát a chybí mu už jen Hrad, aby mohl sáhnout i na Ústavní soud. Už sní o náhubkových zákonech, díky kterým bude moci ještě lépe sloužit svým skutečným pánům. Nezajímá se o spáleniště, které po sobě zanechá, protože i na spáleništi si bude moci ohřívat svojí polívčičku. Korigované informace… to má napsané v erbu.

Hned vedle Fialy stojí Pekarová, Jurečka, Rakušan i Bartoš. Obklopeni novinářským kněžstvem, které jim odezírá ze rtů a stará se, aby celé jejich vojsko prodchnul ten správný duch. Mají výsledky. V Jablonci či Brně už to vypadalo skoro jako drancování. Novodobá uvědomělá mládež je už nachystaná a čeká na uvolnění z řetězu. Bez jakýchkoliv zábran už mluví o střílení do hlav a srážení důchodců k zemi. Jsou natěšení. Vědí, že jejich chvíle se blíží. Vědí, že brzy už nebudou muset používat důvtip, ale postačí staré dobré násilí. Nad hlavou jim vlaje prapor Pravého sektoru, protože přesně tam chtějí patřit.

Vedle těchto marodérů stojí neviditelný Michal Šmarda, kterého už vlastně nikdo nezná, ale někteří ještě matně vzpomínají, že kdysi by ČSSD stála v opačném táboře a byla by nepřehlédnutelně silná. Nebýt velení Sobotků, Hamáčků a Šmardů. Žádný dělník už tam s nimi nestojí. Jen Šabatová a pár dávných disidentů, kteří kdysi bojovali proti komunismu, aby to teď hodili prověřenému komunistickému kádru. Tomu nejlepšímu z nejlepších.

Teď právě rozvinul svoji zástavu i Karel Řehka a má na ní napsáno: „Výběrová mobilizace“ Dali ho dozadu, my to na druhé straně vidíme, ale Praha a láska to má za zády, aby jí to nevyděsilo.

Uprostřed mezi oběma stranami uvízl Libor Vondráček a jeho Svobodná kompanie. Chtěli zůstat stranou, ale místo toho po nich budou dupat všichni. Ve všeobecném ryku jejich hesla o pravicové svobodě nejdou slyšet.

Proti této síle stojí na druhé straně bitevního pole novodobý Albrecht z Valdštajnu. Jeden z největších feudálů, který by vlastně patřil tam k nim, ale oni ho nemají rádi. Je pro ně parvenu a odpadlík, protože si dodnes myslí, že by měli oni poslouchat jeho a ne naopak. Tak dlouho proti němu pletichařili, tak dlouho ho pomlouvali u nejmocnějších tohoto světa, tak dlouho proti němu intrikovali, ba i jeho děti proti němu využili, až se jim prostě přijel pomstít. Své heslo „Invita invidia“ zamaloval a půjčil si z erbu Jana Lucemburského heslo „Ich dene.“ Trochu mu ze štítu ještě kape barva… Stojí tam za sebe, protože takový vždycky byl. Je slabší než protivník, protože nikdy nehledal u nikoho pomoc, nikdy se nesnížil k prosbám. Pokud vítězil, bylo to jeho pracovitostí a tím, že si mohl za služebníky dovolit ty nejlepší z nejlepších.

Pak se stalo něco, co nikdo moc nečekal. Vedle velké zástavy s Čapím hnízdem a nápisem „nevinen“ se začali řadit další. Malí páni i jednotlivci. Vesměs ti, kteří ještě nedávno proti tomuto Valdštejnovi vedli nesmiřitelný boj.

Petr Štepánek a Trikolora tam mají svojí vlajku s desetkrát přeškrtnutým logem České televize. Zuzana Majerová obléká brnění severské Valkýry.

Jindra Rajchl má nad hlavou praporec s českým Trumpem, hned vedle něj stojí Jana Zwyrtek Hamplová v erbu antiwax, který ale v tomto týdnu překročil svůj stín.

Velký Šógun zůstal v Takešiho hradě, protože ho Valdštajn na poslední chvíli řádně urazil… Bojovníci za SPD se začali zvolna vytrácet. Kolik jich odešlo, to nikdo neví. Pokud na poslední chvíli nedojde k velkému smíření, bude to nejspíš zlé. Zatím tu alespoň stojí Jaroslav Foldyna s nočním vlkem na korouhvi, ale kdo ví, co se mu teď honí v hlavě. Jestliže Petru Pavlovi mohou volby prohrát jeho ordneři z Jablonce, tak Babišovi může volbu prohrát nevraživost mezi ním a Okamurou.

Tam, dost daleko od Jindry Rajchla, stojí Dominik Ticháček v hloučku bývalých vojáků. Jejich vlajka je jasná. Válka je vůl. Mají tam i Pavla Šika v erbu Sankce jsou na houby a je tam s nimi i můj bratr. Strašně bych si přál, aby se Ticháček s Rajchlem během příštích dvou dnů dostali na dohled od sebe a podali si zase ruce.

Vidím argumentujícího Druláka, čerstvého pána z Nemanic, Kateřinu Konečnou, v erbu třešně a Skály, vidím současného prezidenta i s Ovčáčkem, vidím blogery, influencery, támhle je David Martínek a profesor Budil, tedy jestli mě nešálí zrak. Myslím, že vidím i Petra Hampla a Martina Konvičku, Kláru Samkovou. Láďa Vrabel je tu také. Támhle je mladý Stropnický… Vidím další jednotlivce i skupiny. Některé i maskované, protože ti na druhé straně neodpouštějí. A tam na kraji je i prapor s vidlemi, protože jsem se samozřejmě také dostavil. Chtěl jsem si tam napsat: Rovnost, svornost bratrství, ale měl jsem málo času i schopností, víc to připomíná brouka Pytlíka.

Na budoucí bojiště teď není dobře vidět, protože fejsbůkoví a mediální vodníci začali na poslední chvíli vařit mlhu. Banují, blokují, mažou., překrucují, chytají za slovo, udávají. Dalo se to čekat. Než se zatáhlo, vypadaly síly skoro vyrovnaně. V posledních dnech tekly nervy, hodně se toho řeklo a ledacos se říct vůbec nemělo. Ale to tak bývá, když jde do tuhého. Teď už je to jedno.

Přišli jsme totiž sami. Nikdo nás nezmobilizoval, nikdo nám nic neslíbil, ať výsledek dopadne jakkoliv, žádné odměny nás nečekají. Motivace máme různé, proto jsem tady mlel pantem o těch erbovních heslech. Prosím odpusťte mi, pokud jsem vás při představování špatně vystihl.

Všichni, kdo tu stojí s námi, jsou dobrovolníci. Nemáme tu jediného člověka, který by byl ke své volbě Andreje Babiše někým nucen. Nestojíme tu, protože by nám někdo zakazoval vnoučata. Nemusíme nikomu v pondělí ukázat volební lístek s Petrem Pavlem, aby nás nevyhodili z práce, nikdo nám za něj nedá ani stovku, ani panáka. Přišli jsme ve svobodě. Spousta z nás by si před rokem nedovedla představit, že bychom něco takového mohli udělat. Máme smíšené pocity.

Jsme tady kvůli té vlajce NATO. Kvůli rozesmátému obličeji Petra Fialy. Kvůli tomu jejich chování v Jablonci, Děčíně i Brně. Kvůli té nenávisti, která kape z jejich facebookových profilů. Ano generále, kvůli těm lidem, kterými jsi se obklopil a které hodláš vyzdvihnout. To kvůli tvé podpoře Istanbulské úmluvě, kvůli vaší chuti na válku nejen do posledního Ukrajince. Sice to maskujete jak můžete, ale stejně to všude trčí jako sláma z bot. Jsme tady, protože se nestaráte o slabé a bezbranné a problémy státu řešíte tím, že je přesouváte na ty, co se nemohou bránit. Jsme tu, protože díky cenám energií vidíme, jaká kolonie jsme. Nám jde o hodně a nechceme vám dát naše děti.

Nějak jsme se odhodlali volit menší zlo. Ale jak řekla Lenka Procházková, spíš to bude pokus o prodloužení času, než se setmí. Budeme ho volit, protože mluví o míru, levných energiích a zaklíná se prací za prosté lidi. Ne, neděláme si iluze. Budeme ho volit, protože to, co vlaje tam naproti, to se začíná slévat do obrovského smrtihlava. Má to všechny parametry  bojůvky v ulicích, chytře volená slovíčka před mikrofony, frenetický potlesk, dostatek nenávisti, aby se proměnila v nelidskost, válečné nadšení a pramálo ohledů ke svobodě.

Pokud zvítězí Babiš, budou jeho soupeři tu svobodu potřebovat, aby se do něj mohli dál strefovat. Když vyhraje Pavel, budou potřebovat přesný opak, protože první obětí války je pravda.

Ne, nepřísahali jsme. Dobrovolně jsme přišli, kdo chce, ten dobrovolně odejde. Je třeba bojovat tak, aby bylo možné bojovat i zítra. Pokud prohrajeme, nesmíme být rozprášeni nadobro. Přišli jsme kvůli tomu, jak to cítíme a ne kvůli tomu, že bychom očekávali vděčnost. Víme, co volíme a víme, co nevolíme. Se všemi výhodami i nevýhodami. Až bude po všem, všichni se vrátíme domů a prostě budeme pokračovat v našich životech, pokud to půjde. Chleba levnější nebude.

Přesto bych si přál, abychom si to všichni pamatovali. Že to šlo. Že jsme se mohli postavit do jedné řady a možná jsme si nestáli všichni po boku, ale stáli jsme alespoň vedle sebe. Možná právě tohle bude to jediné, co nám po sobotě zbude. Je to jak smírčí oběť. Všichni se museli něčeho vzdát, překousnout svojí nechuť, přemoci sami sebe. Každý se s tím musel vyrovnat sám. Pokud si v sobotu budeme lízat rány, není to vina nikoho z těch, kdo tady stáli. Udělali jsme, co se dalo za podmínek, jaké byly. Netřeba si nic nalhávat.

Zítra to začne. Měli bychom si dneska všichni podat ruce, jako když u husitů přijímali pod obojí chleba a vína, protože věděli, že budou stát proti přesile. Přeji nám všem, ať naše sounáležitost není dočasná. Bez ohledu na sobotní výsledek.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/

Vidlákovy kydy

Předvolebně udavačská

Celý článek si můžete poslechnout v audio verzi ZDE:

Přátelé, dnes pro vás mám jednu lahůdku, která se stala mému bratrovi Masterovi a hodí se ke kulisám této prezidentské volby. Ukazuje, co nás bude čekat, pokud se na Hrad dostane soudruh generál a připraveným plánům Pětikolky nebude už stát nic v cestě.Jak jistě všichni víte, byl to právě můj bratr, kdo mi před pěti roky připravil tento virtuální dvorek. Název Vidlákovy kydy také vymyslel on. Myslím, že za těch pět let blogování napsal přímo pro Kydy možná pět článků. Takové vědátorské, protože je matematik s červeným diplomem. Jinak se mi staral o server, vymýšlel jak zabránit spamům zaplevelit diskusi a když začalo jít loni do tuhého a byly zablokovány „dezinformační weby,“ zajistil zahraniční doménu, abychom o Kydy nepřišli. To byla také ta stopa, kterou dohledal bijec svobody slova Cemper, který pak zveřejnil jeho identitu. Ale tohle všechno víte.

Málokdo už ale ví, že můj bratr učí na jedné střední průmyslové škole v západních Čechách. Sám tam také maturoval a po letech si řekl, že své alma mater trochu vypomůže se vzděláváním těch mladých a nadějných… i začal tam studentům nalejvat do hlav jeden odborný předmět.

Jaké ale bylo jeho překvapení, když si ho minulý týden zavolal ředitel školy, že na něj přišlo udání. „Váš zaměstnanec se angažuje na Vidlákových kydech a proto zřejmě souhlasí s jejich obsahem a určitě své politické názory vnáší i do školy, kde dělá zmatek v hlavách studentů…“ Můj bratr na to řediteli odpověděl, že je skutečně vlastníkem domény a mým bratrem, skutečně souhlasí s mými názory a do školy to nevnáší, protože se studenty komunikuje především pomocí jedniček a nul. Tím to bylo vyřízeno, protože na vsi a nenávisti se udavačství ještě nepěstuje. Bratr si nicméně vyžádal samotný text udání i s e-mailovou adresou. Zde je:

Dobry den,

chtěl bych se Vas zeptat, jaky je Vas postoj k tomu, ze jeden z Vasich pracovniku, konkretne RNDr. Marek Sterzik stoji za webovou strankou vidlakovykydy.cz, ktera velmi casto siri dezinformace a  prispiva tim k celospolecenskemu napeti.

To, ze je vlasnikem domeny pro uvedenou stranku je jednoduse dohledatelna informace viz.  https://www.nic.cz/whois/domain/vidlakovykydy.cz/ . To ze sam ve verejnem prostoru nevystupuje, vystupuje jeho bratr Daniel Sterzik, neni relevantni.

Pokud Vas pedagog vlastni a provozuje takovouto domenu, da se predpokladat, ze s nazory na ni uvedenymy souhlasi. A pokud s takovymi nazory souhlasi, nepredpokladate, ze muze ovlivnovat i nazory Vasich studentu?

Dekuji

Nebudu vás napínat přátelé, to byste nevěřili,  sama Akademie věd si pěstuje udavače ve svých řadách. Nebudeme jako Cemper, takže nepropálíme identitu onoho Čurdy. Tedy, dokud jeho Cemperstvo samo nezačne vřískat, že si vymýšlíme. Ale abychom mohli pokračovat, budeme onomu udavači říkat Martin Ječmínek. To je mému zemědělskému naturelu velmi blízké. Velmi snadno jsme zjistili, že pracuje v knihovně akademie věd a angažuje se tímto pokrokovým způsobem pro liberálně demokratické evropské hodnoty přímo v pracovní době. Činnost pana Ječmínka v nás vzbudila celou řadu otázek a tak jsme si řekli, že se na to budeme muset zeptat přímo v oné ctihodné instituci. A nebudeme chodit ke kováříčkovi, půjdeme rovnou ke kováři. I poslali jsme jim dopis následujícího znění:

Vážená paní Vecková, vážená paní Zažímalová,

píši vám, protože můj zaměstnavatel obdržel udání na moji osobu, že provozuji názorový blog, který podle názoru dotyčného udavače přispívá k celospolečenskému napětí a často šíří dezinformace. Toto udání sepsal váš zaměstnanec pan Martin Ječmínek, který podle všeho pracuje v knihovně akademie věd. Vlastní text jeho udání přikládám v příloze. Jednoduchým prověřením došlého e-mailu jsem zjistil, že vše nasvědčuje tomu, že toto udání sepsal i odeslal v pracovní době, je tedy důvodné se domnívat, že by tak mohl činit s vědomím zaměstnavatele či by dokonce mohl mít tuto činnost přímo v náplni své práce.

Z textu udání vyplývá, že váš zaměstnanec je přesvědčen, že blog Vidlákovy kydy přispívá ke společenskému napětí a šíří dezinformace. Předpokládám tedy, že pan Ječmínek má tedy k dispozici nějaký manuál, podle kterého to určuje. Doposud tak tento blog označovali jeho názoroví odpůrci, ale nejsem si vědom žádné autority s příslušnou pravomocí, která by potvrdila to, co o našem blogu píše pan Ječmínek a podle čeho vyzývá mého zaměstnavatele, aby se vyjádřil a snad i konal. Nebo je sám pan Ječmínek důvěryhodnou autoritou v této oblasti?

Rád bych vás požádal o součinnost s poskytnutím takového manuálu, podle kterého pan Ječmínek došel ke svým závěrům. Dále bych rád získal informace o pracovní náplni pana Ječmínka. Chtěl bych si udělat obrázek, jestli se jedná o normálního udavače, jakých dnes bohužel přibývá jako hub po dešti a nebo jestli svou činnost provozuje se souhlasem Akademie věd a podle postupů schválených touto institucí. V neposlední řadě bych si chtěl ujasnit, zda je pan Ječmínek za tuto svou činnost, kterou provozuje podle všeho v pracovní době, placený z našich daní.

Zdroj:https://www.vidlakovykydy.cz/clanky/predvolebne-udavacska